Tom se vždycky smál, když lidé říkali, že domácí zvíře může změnit váš život. Pro něj byla jeho zlatá rybka Bubbles jen tichým společníkem ve skleněné misce. Krmil ji, občas poklepal na sklo a pokračoval ve svém dni.
A pak jednoho večera si všiml něčeho podivného.
Barevné kamínky na dně nádoby nebyly rozházené chaoticky, jako obvykle. Tvořily shluky, téměř jako malé vzory.
Tom se naklonil blíž. „Zvláštní,“ zamumlal.
Následujícího rána bylo vše zase jinak. Tentokrát se kamínky zdály být uspořádány do křivých linií. Obrázky.
Nervózně se usmál. „Co to tam děláš, Bubbles? Hraješ Tetris?“
Ale třetího dne Tom málem upustil kávu.
Kamínky tvořily slovo.
AHOJ.
Zíral na ně s široce otevřenýma očima. Ryba mávla ocasem a líně plavala v kruhu, jako by se nic nestalo.
„Dobře,“ řekl Tom nahlas. „Jsem prostě unavený. Je to… náhoda.“
Ale když se druhý večer vrátil z práce, žaludek se mu sevřel strachem.
Kameny teď tvořily jeho jméno.
TOM.
Srdce mu bušilo, popadl telefon, aby to vyfotil. Ale než to stačil udělat, zlatá rybka proplula akváriem a rozházela písmena.
Skoro nespal, myšlenky mu běhaly hlavou.
Ráno se znovu přiblížil k akváriu. Kamínky byly znovu přeskupené. Tentokrát tvořily slovo:
DVORY.
Tom zamrkal, zmatený. „Dveře? Jaké dveře?“
Jako na povel někdo zaklepal na dveře.
Ztuhnul.
Podíval se z okna, ale nikoho neviděl. Jen obálku ležící na verandě.
Tom ho třesoucíma se rukama zvedl a roztrhl. Uvnitř byl jeden list papíru, prázdný, až na jedno slovo, načmárané neuspořádaným písmem:
AHÓJ.
Pomalu se otočil k akváriu.
Bubliny plavaly v klidných kruzích, kamínky na dně ležely zcela nehybně.
