Zajímavé vědět
Trojí zaklepání bylo tak slabé, že si Adam nejdřív myslel, že ho vytvořila kovová kola vozíku. Pak se ozvalo znovu. Jednou. Dvakrát. Potřetí. Z rakve. Pohřební pracovník pustil
Roman zíral na předmět ležící u jeho nohou. Byla to stará dřevěná cedule s číslem domu. Klára ji poznala. Visela kdysi na brance domu, ve kterém Roman vyrůstal.
Zmačkaný papírek se matce třásl v rukou. Jana ho nejdřív nedokázala ani rozevřít. Ještě před několika vteřinami byla připravená zavolat policii. Její manžel David stál u dveří s
Viktor Hale si sluchátka okamžitě sundal. Jako by ho v uších popálila. Hlas, který právě slyšel, znal lépe než kterýkoli jiný. Patřil jeho manželce Anně. Ženě, kterou před
Matyáš ani nedýchal. Telefon tiskl tak pevně, až ho bolely prsty. „Tady policie. Jak se jmenuješ?“ ozval se klidný hlas operátorky. „Matyáš… je mi devět.“ „Jsi teď v
Finnley dlouhé minuty jen zíral na první větu otcova dopisu. Prsty se mu třásly. Papír byl zažloutlý, jako by na něj roky padal prach. Správce hřbitova mlčel. „Kdy
Muž za mnou se jmenoval Samuel Dvořák. Když vyslovil obvinění, můj manžel Filip přestal dýchat. Ještě před několika vteřinami stál na verandě s výrazem člověka, který je přesvědčený,
Eliška se zvedla tak rychle, až jí z klína spadla plyšová liška. „To je tatínkův motýl,“ zašeptala. Kapitán zůstal stát uprostřed uličky. Papírový motýl v jeho ruce byl
V soudní síni bylo takové ticho, že David slyšel vlastní dech. Nejstarší chlapec se zvedl z lavice. Jmenoval se Tomáš. Bylo mu šest let a po celou dobu
Adam zůstal stát ve dveřích. Chlapec před ním nemohl mít víc než deset let. Byl hubený, měl tmavé vlasy a v ruce svíral fotografii Eleonory. Na krku mu