Vždy jsem měla silnou alergii. Prach, pyl, kočičí srst – cokoli. Neustále kýchám. Myslela jsem si, že je to jen nepříjemnost.
Až do toho dne, kdy jsem kýchla v metru.
Žena naproti mně, která listovala ve svém telefonu a vůbec si mě nevšímala, najednou zvedla oči. Její pohled se setkal s mým. A pak se usmála. Ne – ne jen usmála. Ona zazářila.
Když jsem vystoupila na své zastávce, následovala mě. „Hej,“ řekla zadýchaně. „Myslím… myslím, že tě miluju.“
Nervózně jsem se zasmál a odešel. Zvláštní. Strašidelné. Asi náhoda.
Ale druhý den se to opakovalo.
Kýchl jsem v obchodě s potravinami. Muž, který stál tři uličky ode mě, najednou odhodil svůj vozík, přiběhl ke mně a chytil mě za ruku. „Jsi nejkrásnější člověk, jakého jsem kdy viděl,“ zašeptal s široce otevřenýma očima, v zoufalství.
Ke konci týdne jsem to už nemohl ignorovat. Každé kýchnutí bylo doprovázeno tím, že se někdo – kdokoli – beznadějně a šíleně do mě zamiloval.
Pokladník na benzínce. Pošťák. Dopravní policista.
A nebyli zdrženliví. Sledovali mě, psali mi vzkazy, nechávali mi květiny před dveřmi. Jedna žena zpívala hodiny pod mým oknem, dokud ji neodvedla policie.
Situace se rychle stala nebezpečnou.
Kýchla jsem v bance. Pokladník přeskočil pult, aby mě chytil za ruku. Jindy jsem kýchla v dopravní zácpě a muž opustil své jedoucí auto uprostřed silnice, jen aby mi vyznával svou lásku.
Přestala jsem vycházet z domu.
Ale kýchání nelze ovládat. Jednou v noci jsem kýchla, když jsem se dívala na televizi. Za deset minut mi zazvonil telefon a dostala jsem zprávu z neznámého čísla: „Nevím proč, ale nemůžu na tebe přestat myslet.“
Už to nebyli jen lidé v okolí.
Láska se šířila dál. Na internetu. Po celém městě. Našli mě cizí lidé. Lidé rozbili stany u mého bytu.
Zkusila jsem nosit masku. Potlačovat kýchání. Ale pokaždé, když mi uniklo, nastal chaos.
Minulý týden jsem kýchla třikrát za sebou. Do rána bylo na mých dveřích nalepeno více než 200 milostných dopisů.
A pak se to ještě zhoršilo.
Kýchl jsem jednou – jen jednou – a druhý den se na internetu objevil titulek: „Senátor náhle odstupuje z funkce a prohlašuje, že se zamiloval.“
Tehdy jsem pochopil, že to není náhoda. Nebylo to jen shoda okolností. Moje kýchání nevyvolávalo jen zamilovanost. Měnilo životy lidí.
Teď žiju ve strachu z jara. Jedno kýchnutí může vyvolat vzpouru. Jeden záchvat alergie může zničit světový řád.
Přestal jsem otevírat okna. Přestal jsem chodit ven. Pro jistotu spím s nosem ucpaným ubrousky.
Protože pokud ještě jednou kýchám, nevím, koho příště zničí.
A minulou noc jsem se probudil, protože někdo stál v mém obývacím pokoji.
Oči skleněné. Úsměv příliš široký.
„Čekala jsem, až zase kýcháš,“ zašeptala.
