V jejich rodině byly narozeniny trojčat vždy velkou událostí. Od dětství rodiče pořádali oslavy „pro tři“: společný dort, společné svíčky, společní hosté.
Ale teď Marta, Lily a Nick vyrostli. Bylo jim šestnáct a každý z nich chtěl, aby ho viděli samostatně.
Marta snila o klidném večeru s blízkými.
Lily chtěla uspořádat bouřlivou oslavu s hudbou a světly.
Nick prostě doufal, že bude jídlo a nikdo ho nebude nutit zpívat „Hodně štěstí, zdraví“.
Rodiče se jako vždy rozhodli spojit vše do jedné oslavy – „jako dřív“. A to byla chyba.
Od rána bylo cítit napětí. Lily se urazila, že její nápad s DJem byl označen za „příliš hlučný“. Marta si stěžovala, že dort „příliš leskne“, a Nick úplně zapomněl koupit svíčky.
Když se hosté sešli, zdálo se, že vše jde podle plánu: balónky, hudba, jídlo. Ale pod povrchem vřely emoce.
Vyvrcholení nastalo, když přišel čas přinést dort.
Na něm se skvělo nápis: „Všechno nejlepší k narozeninám, trojčata!“ – růžovým krémem, se srdíčky a třpytkami.
„Kdo to vymyslel?!” vykřikla Marta.
„Máma řekla, že je to tak „hezké“, pokrčila rameny Lily.
V tu chvíli se Nick pokusil uvolnit napětí a zapálil svíčky – a jedna z nich se převrhla a kapla přímo na krém. Malá skvrna – a dort vypadal zkažený.
Lily se rozčílila:
„Všechno jsi zkazil!“
„Uklidni se, je to jen svíčka!“ odsekl Nick.
„Přestaňte,“ vložila se do toho Marta. „Stejně to byl jen dětský dort!“
Hosté ztichli. Někdo se trapně usmíval, někdo předstíral, že neslyší.
Oslava se zhroutila před očima.
Ale později, když všichni odešli, seděli všichni tři v kuchyni.
Dort byl z poloviny snědený, svíčky dohořely. Nick tiše řekl:
„Jen jsem chtěl, abyste se oba usmáli.“
Marta si povzdechla:
„Asi jsem se zbytečně rozčilovala. Vždyť je to náš den.“
Lily sklonila hlavu:
„Možná opravdu nemá smysl pořád dokazovat, kdo z nás je jaký. Stejně jsme tři. A vždycky budeme.
A najednou bylo jasné: ten zkažený dort byl nejupřímnějším symbolem jejich dospívání – nerovným, ale skutečným.
