Někdy jediný dopis může změnit nejen osud člověka, ale celý život – i když je to život slona.
Všechno to začalo v létě.
Desetiletý Kirill žil se svou matkou v malém přímořském městečku. Jeho oblíbeným místem byla stará zoologická zahrada na okraji města. Téměř tam nebyli žádní návštěvníci a klece se zdály příliš stísněné. Ale Kirill tam i tak chodil každý den – aby viděl jedno zvíře.
Slon jménem Raja.
Byl obrovský, ale smutný. Kolem krku mu visel rezavý řetěz, kůže měl místy popraskaná a oči… oči měl jako oči starého muže, který už neočekává nic dobrého.
Kirill mu přinesl jablka a tiše řekl:
„Buď trpělivý, příteli. Něco vymyslím.“
Jednoho dne zaslechl rozhovor ošetřovatelů:
„Vypadá to, že ho brzy uspí. Je starý, už ho nikdo nepotřebuje…“
Tato slova mu utkvěla v srdci.
Toho večera se Kirill posadil ke stolu, vzal si kus papíru ze sešitu a napsal dopis. Ne do zoo – do novin.
Napsal ho celý:
„Dobrý den. V zoo máme slona jménem Raja. Je starý, ale žije, má smutné oči. Trápí ho bolesti a čeká na záchranu. Prosím, pomozte. Zaslouží si žít.“
Jeho matka po přečtení dopisu tiše řekla:
„Kirile, jsi skutečný člověk.“
O týden později se v novinách objevil článek:
„Chlapec žádá o záchranu slona.“
Lidé začali psát, volat a přicházet. Dobrovolníci sháněli peníze.
Někdo nabídl, že Raju odveze do přírodní rezervace poblíž Krasnodaru, kde se starají o stará zvířata.
A pak se Kirill jednoho rána probudil zvukem motoru. Na dvoře stál obrovský nákladní vůz s logem „Živý svět“. Na zadní straně byla cedule: „Přeprava zvířat“.
Kirill běžel za zoo.
Tam, poblíž brány, se už shromáždili lidé, novináři a veterináři. Rádžu pomalu a opatrně vyvedli z klece. Byl vyděšený, ale najednou chlapce uviděl.
A poprvé zvedl chobot a natáhl ho ke Kirillovi.
Chlapec si pohladil drsnou kůži a zašeptal:
„To je ono, teď jsi volný.“
Slon vydal tichý, protáhlý zvuk – jako by mu děkoval.
Všichni tiše stáli. Dokonce i dospělí plakali.
O měsíc později byla v Kirillově poštovní schránce obálka.
Uvnitř byla fotografie: Rádža stojící uprostřed zeleného pole a vedle něj cedule s nápisem „Přírodní rezervace Dobré země“.
Na zadní straně byl vzkaz od veterináře:
„Váš kamarád je zdravý. Miluje plavání a teď spí bez řetězů. Děkuji, Kirile.“
Každý rok chlapec dostává z rezervace pohlednici.
Na každé je Rádža: někdy v jezeře, někdy na poli, někdy se jen dívá přímo do fotoaparátu.
A na každém byl podpis:
„Pamatuji si tě.“
Když to dospělí vzdají, děti stále věří, že jeden laskavý dopis může změnit svět.
A někdy je to opravdu tak.
