Když si rodina Beljajevových pořídila papouška jménem Keša, všichni se smáli: byl vtipný, ale úplně tichý.
Celé týdny ani hláska. Ani „Ahoj“, ani „Kešo, hodný kluk“. Jen se na všechny díval svýma pozornýma očima.
„Možná je jen líný?“ zavtipkovala máma.
„Nebo je moc chytrý na to, aby mluvil nesmysly,“ zasmál se táta.
Ale právě tento „tichý zázrak“ se jednoho dne stal hrdinou.
Beljajevovi měli ve svém bytě dalšího oblíbeného mazlíčka – kočku jménem Soňa. Sněhobílou, nadýchanou, s očima jako porcelánová panenka. Keša a Soňa měli zvláštní přátelství: papoušek rád sedával na opěradle pohovky a „pozoroval“ a kočka se na něj dívala zespodu, jako by chápala klid v jejich domově.
Jednoho dne šla máma do obchodu, táta byl v práci a Soňa spala na balkóně. Byl tichý letní den, okna dokořán.
Najednou se obloha zatáhla – začalo pršet. Poryv větru zabouchl balkonové dveře a ty se s bouchnutím zavřely. Soňa se ocitla venku.
O pár minut později zaburácel hrom a kočka se v panice pokusila přeskočit na sousední parapet.
Ale tlapka jí sklouzla – zůstala viset a drápy se držela okraje zábradlí.
V bytě nebyl nikdo jiný než papoušek.
Keša si všimla, že kočka má potíže. Začala se chovat, skákat po kleci, roztahovat křídla – a najednou…
Zakřičela lidským hlasem:
— SO-O-ŇA!!! SO-O-ŇA!!! SO-O-ŇA!!!
Sousedé dole vzhlédli:
— Kdo tady křičí? —
Maminka se vracela a z podesty uslyšela papouškův zoufalý křik.
Vběhla do pokoje, spěchala na balkon a ztuhla:
Soňa visela na zábradlí, zachycená posledními drápy.
Mamince se ji podařilo chytit právě ve chvíli, kdy kočka sklouzávala dolů.
A papoušek seděl na kleci s dokořán otevřeným zobákem a opakoval stejné slovo, které se naučil z každodenního poslouchání svého majitele, jak na kočku láskyplně volá:
— „Soňo! Soňo!“
Když se všichni uklidnili, maminka objala kočku i klec, ve které byla Keša.
Papoušek se hrdě narovnal a tiše opakoval:
— „Soňo, drahá!“
Od té doby se Keša stala místní celebritou. Sousedé všem vyprávěli tento příběh – jako „ptáka, který zachránil kočku“. Teď říká další slova – „záchranář“, „hrdina“, „kočka“ – a pokaždé, když Soňo vyjde na balkon, papoušek ji pozorně sleduje a bručí:
— „Soňo! Buď opatrná!“
