Stalo se to během obyčejné nákladní plavby přes Tichý oceán.
Počasí bylo klidné, moře hladké jako zrcadlo. Kapitán James Crawford stál na můstku, když námořník Ray najednou něco zahlédl.
„Kapitáne, tamhle!“ zvolal a ukazoval dalekohledem. „Něco trčí z vody!“
Na klidné hladině oceánu se opravdu rýsoval tenký červeno-bílý pruh — vlajka připevněná k kovové tyči. Jemně se pohupovala, jako by označovala místo, o němž věděli jen někteří.
Zpočátku si mysleli, že je to bóje. Ale čím víc se přibližovali, tím bylo jasnější, že to není běžná konstrukce.
Vlajka byla přišroubovaná ke kovovému kruhu, který vyčníval z vody pod úhlem. Pod ním se leskla kulatá kovová plocha — poklop.
Spustili člun, přiblížili se a zůstali stát v úžasu.
Poklop vypadal nový, z matného šedého kovu, bez rzi. Po okraji velké šrouby, kolem drobný proud bublin — jako by z hlubin někdo pomalu vypouštěl vzduch.
„Možná výdech ventilace podmořského kabelu,“ řekl mechanik Tom.
„Tak proč je tam vlajka?“ odpověděl Ray.
Kapitán předal souřadnice pobřežní stráži. Bylo jim řečeno, aby zůstali na místě.
Po několika hodinách dorazil hlídkový člun. Odborníci spustili k poklopu podvodní kameru a přenesli obraz na monitor.
Na obrazovce se objevila kovová plocha s logo, sotva patrné pod vrstvou soli:
„US NAVY – Oceanic Research Unit 12“
Poklop patřil ke staré americké podmořské výzkumné stanici postavené roku 1986.
Projekt nesl název „Neptune“ a počítal se zřízením autonomních laboratoří v hloubce až 300 metrů. Po ukončení programu v 90. letech měla být stanice uzavřena.
Jenže to, co objevili poté, vyvolalo otázky.
Když záchranáři poklop otevřeli a spustili sondy, přístroje zaznamenaly slabou energetickou aktivitu — jako by někde hluboko dole stále pracovaly generátory.
Kamera zachytila vnitřní chodbu.
Stěny z leštěného kovu, rovné, čisté.
Na zemi tabulka s nápisem: „Research Module 03 – Active Maintenance“
Aktivní údržba.
A přitom stanice měla být oficiálně uzavřena už téměř třicet let.
Později se potvrdilo, že program Neptune skutečně existoval.
Podle odtajněných dokumentů se v jedné z laboratoří testoval autonomní systém sledování podmořských kabelů a lodních tras. Měl fungovat desítky let bez zásahu člověka a přes satelit předávat data.
Oficiálně byl projekt zrušen kvůli úniku informací a vysokým nákladům.
Ale technické záznamy ukazovaly, že nejméně jedna stanice nebyla nikdy deaktivována — a byla právě tam, kde námořníci objevili onu vlajku.
Když armáda vytáhla část zařízení, vše se potvrdilo: uvnitř byly staré servery, akumulátory, přenosové moduly.
Stále pracovaly — tiše, autonomně, v hloubce téměř 200 metrů.
Brzy poté byl nález utajen.
Crawfordova posádka musela podepsat dohodu o mlčenlivosti.
Ale jak kapitán později neoficiálně řekl novinářům:
„Když jsme odplouvali, vlajka se na vlnách pořád houpala.
Vypadala až podezřele nově.
Jako by ji někdo nedávno vyměnil.“
