Svatba Aliny a Igora byla událostí, na kterou se těšily nejen jejich rodiny, ale i celé malé městečko. Slunečný den, sál ozdobený květinami, hosté v elegantních šatech — všechno působilo dokonale. A přesto bylo ve vzduchu cítit zvláštní napětí.
Igor, ženich, přijel do sálu na invalidním vozíku. Před několika lety jeho život změnila nehoda: poškozená páteř ho připravila o možnost chodit. Lékaři říkali, že už nikdy nevstane. Ale vedle něj stála Alina — dívka, která ho neopustila. Starala se o něj, podporovala ho a věřila.
Pro mnohé to byl příběh o lásce, která překonala nemožné. Pro ně dva to byl symbol vítězství nad bolestí a zoufalstvím.
Obřad proběhl za potlesku a slz. Hosté si šeptali, že Igor působí klidně, ale v jeho očích se skrývá bouře. Držel Alinu za ruku tak pevně, jako by se bál ji pustit.
A pak přišel okamžik, na který všichni čekali — první tanec.
Alina byla nervózní, i když se snažila to skrýt. Všichni čekali, že bude tančit sama, zatímco Igor zůstane v křesle. Ale Igor mlčel. Díval se na ni s výrazem, který naznačoval, že se chystá něco nečekaného.
Hudba začala hrát. Sál ztichl. Všichni sledovali mladý pár.
Alina udělala první krok směrem k němu — a v tu chvíli se ozval šelest. Hosté zalapali po dechu.
Igor sevřel opěrky křesla, svaly na rukou se napjaly, čelo se orosilo potem. Nikdo nechápal, co se děje.
A pak — pomalu, s obrovským vypětím — Igor vstal.
Na nohy.
V sále to zahučelo. Někdo vykřikl, někdo plakal. Alina zůstala stát uprostřed sálu, neschopná uvěřit.
Udělala krok k němu, on k ní. A když se jejich ruce spojily, zazněla další část písně. Igor udělal ještě jeden krok. A další.
A pak začali tančit.
Pomalu, opatrně, ale tančit.
Nebyl to obyčejný první tanec. Byl to zázrak — zázrak víry, odvahy a lásky.
Později se ukázalo, že Igor měsíce potají trénoval. Každý den, navzdory bolesti, padal a znovu se zvedal. Neřekl to ani Alině — chtěl, aby to bylo překvapení.
A v ten den, uprostřed sálu plného lidí, dokázal, že láska má sílu postavit člověka na nohy.
