Horké letní ráno obklopovalo město. Autobus se pomalu sunul ulicemi, vzduch byl těžký a dusný, slunce zaplavovalo interiér zlatými paprsky. Okna byla pootevřená, ale horký vítr jen zvyšoval žár.
Lidé mlčeli a čekali na svou zastávku. Někdo nervózně projížděl telefon, někdo podřimoval, jiný se ovíval novinami.
Na jedné zastávce nastoupila žena. Měla na sobě staré, vybledlé šaty a ošoupané sandály. Její oblečení působilo chudě mezi cestujícími v pestrých letních košilích a lehkých šatech. Tiše sklopila oči a sedla si k oknu.
Okamžitě si ji několik lidí vyměnilo pohledy. Jeden mladík se nahlas ušklíbl:
— Podívejte, žebráčka z trhu nastoupila. Možná ani nemá zaplacený lístek!
V autobuse se ozval potlačený smích. Žena zrudla a přitiskla si ke hrudi starou kabelku. Sluneční světlo, které dopadalo skrze okno, ozářilo její tvář a zalesklo se na slzách v očích.
Další pasažér s posměchem dodal:
— Takové by k autobusu vůbec neměli pouštět. Cítit z ní chudobu.
Ticho se stalo nesnesitelným. Horký vzduch jakoby ztuhl, cestující se odvraceli a předstírali, že nic neslyší.
Žena neřekla ani slovo. Dívala se z okna na domy zalité sluncem a snažila se zadržet slzy. Ale její ruce se třásly.
A najednou se ze zadní části autobusu zvedl muž. Košili měl propocenou, ale v jeho pohledu nebyla únava — jen odhodlání. Udělal krok dopředu a pevně řekl:
— Dost.
Autobus ztichl. Sluneční paprsek z bočního okna dopadal přímo na jeho tvář, zvýrazňoval jeho postavu mezi ostatními.
— Měli byste se stydět, — pronesl, dívaje se přímo do očí těm, kteří se smáli. — Staré oblečení není hanba. Hanba jsou vaše slova.
V autobuse zavládlo takové ticho, že bylo slyšet i skřípění brzd. Ti, kteří se posmívali, sklopili pohled a zmlkli, jako by se zmenšili na svých sedadlech.
Žena zvedla oči a setkala se s jeho pohledem. V jejích očích se třpytily slzy vděčnosti. Sotva slyšitelně zašeptala:
— Děkuji…
Muž přikývl a vrátil se na své místo. Ale celý autobus se změnil. Lidé už neodvraceli zrak — teď se na ženu dívali ne s posměchem, ale s úctou.
Autobus jel dál, po ulicích zalitých sluncem. A teplé letní světlo, které proudilo skrz okna, už nepůsobilo dusivě. Pro ženu se stalo světlem naděje — připomínkou, že i v nejtěžší chvíli se může najít někdo, kdo se postaví na její stranu.
