O tom snili už během studií — všeho nechat a vydat se na velkou cestu, bez plánů, jen silnice a svoboda. Po letech se konečně odhodlali. Na cestu vyrazilo pět přátel: Thomas, duše společnosti a věčný vtipálek; Klára, která fotila všechno, co viděla; Adrian, spolehlivý řidič; Mireille, která ve všem hledala mystické znamení; a Lukas, nejrozumnější a nejopatrnější z nich všech.
Jejich starý dodávkový vůz se rozjel brzy ráno. První dny byly jako ze snu: písně s kytarou, fotografie s poli a řekami v pozadí, jídlo z jarmarků, náhodné rozhovory s místními. Zdálo se, že svět patří jim.
Ale zkouška přišla třetí noc.
Dodávka se zastavila uprostřed lesa. Žádný signál, žádná auta v okolí. Rozhodli se přespat uvnitř. Když hodiny odbily půlnoc, ticho přerušil zvuk kroků. Někdo pomalu obcházel jejich vůz. Adrian zašeptal, že to bude asi zvíře, ale Klára ztuhla a vydechla:
— Tam je člověk…
Ráno dorazili do nejbližší vesnice. Stařec, kterého požádali o pomoc, se na ně vážně podíval a řekl:
— Tady byste neměli nocovat. Lesy tu jsou divné. Lidé mizí.
Smích a lehkost se pomalu vytratily. Čtvrtý den je cesta dovedla k opuštěné továrně. Mireille zvedla ze země panenku bez očí.
— To je znamení, — řekla tiše.
Každý další den přinášel nové překážky: liják, který zaplavil cestu; most, jenž se před nimi zřítil; muže v dlouhém kabátě, který se objevoval a mizel u krajnice.
Ale nejhorší bylo něco jiného — mezi přáteli se začaly tvořit praskliny. Thomas se rozčiloval kvůli maličkostem, Klára obviňovala Adriana, že je vede „špatným směrem“, Lukas se snažil zachovat klid, ale jeho hlas slábl. A Mireille mlčela, hleděla z okna, jako by věděla něco, co ostatní pochopit nemohli.
Poslední noc zastavili u jezera. Měsíc se odrážel ve vodě, oheň praskal a pětice seděla v kruhu, neschopná promluvit. A pak Adrian tiše řekl:
— Chápete, že tu cestu jsme si nevybrali my? Někdo nás vede.
Ráno se motor dodávky sám od sebe rozběhl — i když jim starý muž tvrdil, že je „mrtvý“. Vyrazili dál… a po pár hodinách se ocitli u vjezdu do svého města. Celá cesta se ukázala být kruhem.
Jenže to nejděsivější je čekalo doma. Každý z nich našel něco nového: Klára měla na stole panenku bez očí, Thomas cizí bundu, Adrian mapu s červenými křížky, Mireille fotografii u ohně, kde jejich tváře byly změněné. A Lukas… Lukas našel v kuchyni pátý hrnek na stole. Ten, který si nikdy nekoupili.
