Večer přivezli do nemocnice muže v bezvědomí. Jeho stav byl vážný, lékaři spěchali, aby ho připojili k přístrojům, podávali mu léky a zaznamenávali jeho životní funkce. V chodbě panoval shon a muž na vozíku vypadal, jako by jeho život visel na vlásku.
Ale spolu s ním vtrhl do přijímacího pokoje obrovský pes. Sestry si nejprve myslely, že ho náhodou propustily, ale brzy bylo jasné, že zvíře záměrně nechtělo odejít. Pes stál ve dveřích, vrčel na zdravotníky a jako by se snažil všechny z pokoje odehnat.
Lékaři se rozčilovali: „Odveďte toho psa, brání nám v práci!“ Ale to se ukázalo jako téměř nemožné. Pes se opíral tlapami, vymanil se a znovu se prodral k svému pánovi. Zdálo se, že jeho oddanost nezná hranic.
Brzy však všichni zaznamenali něco podivného. Pes se téměř nedíval na svého pána. Místo toho měl oči upřené na jinou postel – v rohu pokoje, kde ležel starší muž.
Sestry se na sebe podívaly. „Možná je jen nervózní?“ – domnívaly se některé. Jiné kroutily hlavami: „Ne, jako by něco cítil…“
Pes těžce dýchal, škrábal tlapami po podlaze, byl připraven vrhnout se k druhé posteli, ale drželi ho. Atmosféra byla čím dál napjatější. Nikdo nechápal, proč se zvíře chová tak podivně.
A najednou ticho prořízl ostrý signál monitorů. Přístroj, ke kterému byl připojen starší pacient, zazvonil alarmujícím zvukem. Sestry k němu přiběhly, lékaři se vrhli pro přístroje. Vše se stalo právě v okamžiku, kdy se pes znovu vrhl vpřed…
