Millerovi měli ovčáka jménem Rocky – velkého a chytrého psa, kterého děti považovaly za svého nejlepšího kamaráda. Obvykle nosil domů klacky, staré hračky nebo noviny, které sousedé zapomněli. Ale jednoho rána se Rocky objevil na verandě s dopisem v tlamě.
Na složeném papíře bylo napsáno kostrbatým písmem: „Sleduji vás“.
Nejprve si pan Miller myslel, že jde o hloupý vtip teenagerů. Ale druhý den se Rocky vrátil s dalším papírkem. Tentokrát na něm bylo napsáno: „Nejste v bezpečí“.
Každý den pes přinášel nové vzkazy. Výhrůžky byly čím dál děsivější: „Brzy přijde moje hodina“, „Jsem nablízku“. V rodině narůstala panika. Děti se bály jít spát, paní Millerová v noci kontrolovala zámky a její manžel byl čím dál rozzlobenější a podezříval zlé sousedy.
Aby zjistili pravdu, rozhodli se sledovat Rockyho. Večer pes vyběhl na dvůr a za pár minut se vrátil s dalším dopisem. Na něm bylo napsáno:
„ZÍTRA V NOCI“.
Celou noc rodina nezamhouřila oka. Ale nic se nestalo.
A ráno na nich na verandě čekal nový lístek s špinavou stopou po botě a nápisem:
„Dnes se přiblížím.“
To byla poslední kapka. Pan Miller nainstaloval kameru u branky. A už druhý den bylo tajemství odhaleno.
Na záznamu bylo vidět, že dopisy se neobjevovaly „samy od sebe“. Přišel je soused, důchodce pan Hanson, který bydlel přes ulici. Předem dal papírky do staré krabice u plotu a posypal je něčím chutným, aby je Rocky sám přinesl domů.
Když se ho zeptali „proč?“, tiše odpověděl:
„Chtěl jsem, abyste pocítili, co to znamená žít ve strachu. V noci děláte hluk, smějete se, pořádáte večírky, a já jsem nespal celé měsíce.“
Millerovi byli šokováni. Netušili, že klidný, na pohled laskavý stařík se stane zdrojem jejich největšího strachu.
