Svatba měla být hlavní událostí roku. Obrovský sál byl zalit světlem, hrál orchestr, hosté se smáli a tančili. Nevěsta zářila v bílých šatech a ženich, i když vypadal bledě, ji nepouštěl z ruky. Všichni si mysleli, že je to jen nervozita.
Ale během prvního tance se stalo něco neočekávaného. Ženich se náhle zastavil, jeho nohy se podlomily a zhroutil se přímo na zem. Hudba ztichla a sálem se rozlehly výkřiky. Nevěsta si klekla k němu a prosila ho, aby otevřel oči. Hosté spěchali k telefonu a volali záchranku.
Po několika minutách se probral. Ale místo úlevy přišel šok. Muž začal stále dokola opakovat jedno a to samé jméno. V sále vstala žena středního věku, která dosud tiše seděla v koutě. Její tvář byla bledá a oči plné slz.
Právě ona odhalila tajemství, které ženich skrýval celé roky. Ukázalo se, že už měl rodinu. Před mnoha lety zmizel z jiného života, opustil ženu s dítětem a dokonce si změnil jméno, aby mohl začít znovu. Myslel si, že minulost zůstala za ním — ale v ten den se vrátila, aby ho dohnala.
Slova té ženy byla pro nevěstu ranou. Sál ztichl. Někteří hosté nevěřili, jiní si mezi sebou špitali, snažíc se pochopit, co se právě stalo. Samotný ženich nemohl vyslovit ani slovo, po tváři mu stékaly slzy a jen si držel hlavu v dlaních.
Místo dlouho očekávané oslavy se všichni stali svědky tragédie. Svatba skončila skandálem a hosté se rozjeli domů v slzách. Nevěsta, která právě poznala pravdu, utekla ze sálu — a ženich zůstal sám před všemi, ztracený mezi starým a novým životem.
Tento příběh se ještě dlouho probíral po celém městě. Lidé říkali, že tajemství ukryté celé roky dříve či později stejně vypluje na povrch. A je lepší mu čelit sám, než čekat, až zničí všechno ve chvíli, kdy to nejméně čekáš.
