Déšť bičoval bez přestání. Voda stékala po okenních tabulkách domů a tvořila malé potůčky, které mizely v kanálech. Ulice vypadaly prázdně: kolemjdoucí se schovávali pod deštníky a spěchali ukrýt před lijákem.
Alex spěchal stejně. V ruce držel vodítko, na jehož konci byl Ray — mladý a silný labrador. Obvykle večerní procházky přinášely radost a klid, ale dnes to bylo utrpení. Mokré oblečení se lepilo na tělo, studený vítr se zařezával do kůže a boty čvachtaly v hlubokých loužích.
„No tak, rychleji,“ mumlal Alex, „a domů. Tam čeká čaj a deka.“
Ale pes ho jako by neslyšel. Zvedl uši, nasál vzduch nosem a najednou prudce zatáhl vodítko stranou z obvyklé trasy.
„Kam to táhneš?“ rozčílil se Alex.
Ray táhl s takovou silou, že se mu téměř nedalo odolat. Zabočili do tmavé uličky mezi garážemi, kde sotva svítila světla. Jen blesky osvětlovaly rezavé vrata a popraskaný asfalt.
Zpočátku si Alex myslel, že pes ucítil kočku nebo krysu. Ale pak skrze šum deště zaslechl zvláštní zvuk. Slabý, sotva slyšitelný, ale určitě lidský — pláč.
Srdce se mu rozbušilo. Šel za Rayem, který ho přivedl ke staré kůlně. Dveře byly pootevřené, desky nasáklé vlhkostí. Alex je ramenem pootevřel — a ztuhl.
Na zemi, mezi prachem a haraburdím, ležel uzlíček. Starý, promoklý přikrývkový balíček, ve kterém se něco pohnulo. Alex se sklonil — a uviděl tvář dítěte. Malé miminko, s červenýma očima a třesoucími se rty.
Opatrně ho zvedl. Dítě nejprve vzlyklo, ale pak se přitisklo k jeho hrudi a ztichlo, jako by ucítilo bezpečí. V Alexově hlavě vířila jediná myšlenka: „Kdo mohl nechat dítě na takovém místě? Proč?“
Vyšel ze stodoly, tisknouc uzlíček k sobě. Ray šel vedle něj, vrtěl ocasem, jako by byl hrdý, že našel to nejdůležitější v životě.
Alex zavolal policii a záchranku. Když přijeli lékaři, řekli:
„Kdybyste ho našli o hodinu později, nemuselo to dopadnout dobře.“
Alex opravil:
„Já ho nenašel. Můj pes ano.“
Ray seděl vedle, mokrý a unavený, ale spokojený. V jeho očích bylo něco, co se slovy popsat nedá.
Později policie zjistí, že dítě bylo opuštěno úmyslně. Ale kdo a proč — zůstane záhadou.
Alex však věděl jedno: ten deštivý večer navždy změnil jeho život. A pokaždé, když se podívá na Raye, si vzpomene nejen na procházku v lijáku, ale na ten okamžik, kdy jeho pes zachránil život malému človíčkovi.
