Anna se vracela domů po procházce v parku v ponuré náladě. Někde po cestě ztratila telefon. Na první pohled nahraditelná věc, ale v tu chvíli jí připadalo, že s ním zmizela celá část jejího života. V telefonu byly stovky fotografií — rodinné oslavy, první krůčky její dcery, snímky s manželem z dovolené. Tyto vzpomínky se nedaly znovu koupit.
Prošla všechny lavičky, podívala se do trávy, dokonce se do parku vrátila i následující den — ale pátrání bylo marné. Přátelé jí radili, ať si koupí nový telefon, ale Anna jen vrtěla hlavou. Nový přístroj nenahradí vzpomínky, které zůstaly tam.
Uběhl týden. Anna se už smířila s myšlenkou, že telefon je navždy ztracený. Ale jednoho rána jí kurýr přinesl malou krabičku bez zpáteční adresy. Uvnitř ležel její telefon, celý a dokonce plně nabitý. Vedle něj — pečlivě složený lístek:
„Děkuji za fotografie. Změnily můj život.“
Anna rozechvělýma rukama otevřela galerii. Mezi tisíci snímků bylo jedno foto, které hned poznala. Před několika týdny ji v parku požádal mladý pár, aby je vyfotila. Smáli se, drželi se za ruce, vypadali šťastně. Anna udělala několik snímků a poslala je dívce přes AirDrop, ale jeden záběr zůstal i v její galerii. Právě ten byl poslední v telefonu.
O dva dny později dostala Anna e-mail na adresu uvedenou v nastavení. Autorem byl ten samý mladík z fotografie. Přiznal se, že se ten den s dívkou pohádali a málem se rozešli. Ale když uviděl fotografii, na které vypadali tak blízko, pochopil, že ji nemůže ztratit.
Snímek se pro ně stal zlomovým okamžikem. Mladík ho ukázal dívce a právě tehdy se rozhodli začít znovu.
„Kdyby nebylo vás, mohli jsme se rozejít navždy. Teď jsme spolu a plánujeme budoucnost. Děkujeme za ten snímek.“
Anna zavřela dopis a poprvé po dlouhé době se usmála. Ztracený telefon se nevrátil jen tak — spolu s ním dostala důkaz, že i náhodný čin může změnit cizí život k lepšímu.
