James žil sám v malém domě na okraji města. Jeho jedinou společnicí byla fenka jménem Molly — chytrá, milá a trochu zvláštní. Od chvíle, kdy ji přijal z útulku, byla neustále po jeho boku: chodila za ním krok co krok, spala u jeho postele a radovala se pokaždé, když se vrátil domů.
Ale v posledních týdnech si James všiml něčeho podivného. Každý den, přesně ve stejnou dobu — kolem páté odpoledne — si Molly sedla k oknu v obýváku a začala upřeně hledět ven. Neštěkala, nevydávala žádný zvuk. Jen seděla, nehybně, oči upřené na jedno místo.
Zpočátku tomu James nevěnoval pozornost. Myslel si, že jde o sousedovu kočku nebo o děti hrající si na ulici. Ale dny plynuly a nic se neměnilo. Molly u okna sedávala čím dál déle, někdy i hodinu, jako by na někoho čekala.
Jednoho dne se James rozhodl zjistit, co tam vidí. Přišel k oknu, podíval se ven — nic. Jen starý dům naproti, dávno opuštěný, s okny přibitými prkny a oprýskanou omítkou.
Ale právě na ten dům se Molly dívala.
Další den si jí znovu všiml u okna. Rozhodl se vyfotit směr jejího pohledu a fotografii zvětšil. Na snímku, v okně v druhém patře naproti, zahlédl stín. Siluetu — nejasnou, ale připomínající člověka.
James ztuhl. Ten dům byl prázdný už víc než deset let.
Večer, když slunce zapadalo, znovu přišel k oknu. Molly seděla na svém místě. Najednou zavrčela — hlubokým, táhlým tónem, jako by něco zahlédla. James se podíval ven a tentokrát uviděl — v tom samém okně naproti svítil slabý světelný záblesk.
Druhý den ráno tam zašel. Dveře domu byly pootevřené. Uvnitř prach, pavučiny, ticho. V druhém patře, u onoho okna, stálo staré křeslo. Na něm ležela fotografie.
Na snímku byl muž, žena a… pes — přesně jako Molly.
Pod fotografií bylo datum, staré třicet let.
James si fotku vzal a odešel. Když se vrátil domů, Molly už u okna neseděla. Jen k němu přišla, položila hlavu na jeho kolena a tiše vydechla.
Od té doby už se na to okno nedívá. A James dodnes neví, na koho vlastně čekala — na svého bývalého pána, nebo na někoho, kdo se stále vrací do starého domu, který pro ni kdysi znamenal domov.
