Slunce pálilo tak silně, že se zdálo, že chce spálit všechno živé. Řeka se třpytila oslnivě – teplá, kalná a klidná jen na oko. Vzduch se chvěl, cvrčci křičeli v rákosí. Farmář stál na břehu a pozoroval, jak si jeho pes Rex hraje u vody. Bylo to jejich každodenní ráno, jejich malý rituál.
Hodil klacek. Rex bez váhání skočil do vody a za ním se zvedl oblouk kapek. Farmář se pousmál – pes byl už starý, ale jeho srdce zůstalo stejné: věrné a živé. Pak se všechno náhle ztišilo.
Nejdřív si farmář myslel, že se pes jen unavil, ale to ticho bylo zvláštní, napjaté, plné očekávání. Rex stál po hruď ve vodě, díval se do hloubky a za ním se hladina jemně vlnila – až příliš rovně, až příliš cíleně.
Farmář udělal krok do vody. Teplý proud mu obepnul nohy, bahno se lepilo na chodidla a vzduch byl cítit tlejícími řasami. „Rexi!“ zavolal. Pes se otočil a v jeho očích se objevil strach. V tu chvíli se voda za ním roztrhla mohutným výbuchem. Farmář zahlédl jen stín – dlouhý, těžký, klouzající, jako by sama řeka ožila.
Neváhal a skočil. Chlad mu sevřel hruď. Pod vodou zmizel zvuk, světlo i dech. Všude jen zelený opar, písek a vířící bubliny. Uviděl Rexe – pes se zmítal, lapal po dechu, oči plné paniky. Farmář se natáhl, chytil ho za srst, ale ucítil, že něco táhne opačným směrem. Síla byla obrovská, proud je strhával dolů. Otočil se – a uviděl tlamu krokodýla. Byla obrovská, šedavá, se zuby ostrými jako hřebíky. Jeho oči, dvě žluté skvrny, byly prázdné a děsivé.
Farmář zabral. Svaly ho pálily, plíce mu hořely, ale psa nepouštěl. Krokodýl ho táhl dolů. Kopl do něj, cítil tvrdé tělo, a zvíře povolilo. Na okamžik. To mu stačilo. Z posledních sil se odrazil a prorazil hladinu.
Vzduch mu vrazil do plic jako oheň. Nadechl se, kašlal, lapal po dechu. Chytil Rexe a táhl ho ke břehu. Ruce se mu třásly, pes klouzal, tlapkami škrábal po vodě. Nakonec dopadli na písek, oba vyčerpaní.
Farmář ležel na zádech, hruď mu pulzovala bolestí, ale slyšel Rexe – těžce dýchal, byl naživu. Slunce mu svítilo do očí, cvrčci zpívali a řeka se znovu tvářila klidně, jako by se nic nestalo. Jen někde na dně, v kalné hlubině, se leskly dvě žluté tečky – oči, které stále čekaly, až se farmář znovu přiblíží k vodě.
