Slunce už se klonilo k západu, ulice se táhly dlouhými stíny. Vzduch byl dusný, voněl rozžhaveným asfaltem, prachem a něčím znepokojivým – jako před bouřkou. Po dvoře, mezi oprýskanými zdmi, šel šestnáctiletý kluk. V batohu neměl nic zvláštního, jen sluchátka a sešit, ale šel rychle, jako by za sebou cítil něčí kroky.
Otočil se – byli tři. Ti samí, co se v poslední době potulovali po okolí. Smích, prázdné oči. Vyměnili si pohledy a šli za ním. Chlapec zrychlil krok, ale v uličce bylo příliš ticho a ozvěna kroků prozrazovala strach.
Zabočil za roh, kde kdysi stál starý obchod, nyní už jen zdi a rezavý plot. Tam ho dostihli.
„Kam spěcháš, chytráku?“ řekl jeden a poplácal ho po rameni.
Chlapec se pokusil projít kolem, ale ruce se mu sevřely na batohu.
„Nech těch hloupostí,“ usmál se druhý.
A v tu chvíli z stínu vyšla žena.
Shrbená, ve starém kabátě, se šedivými vlasy svázanými do drdolu. Nesla tašku s chlebem, zastavila se a podívala se přímo na ně. Ne vyděšeně, ale pozorně, téměř chladně.
„Pusťte ho,“ řekla klidně.
Chlapec nevěřil svým uším. Jeden z nich se zasmál.
„Kdo jsi, babko?“
„Ta, kterou byste neměli rozzlobit,“ odpověděla bez zvýšení hlasu.
Všechno se stalo rychle.
Udělala krok vpřed a v jejím pohybu bylo něco podivného – sebevědomého, jako by si její tělo samo pamatovalo, jak se bránit. Jeden z útočníků se ji pokusil odstrčit – ale spadl, jako by ho srazil poryv větru. Druhý ustoupil a držel si ruku na hrudi.
Třetí zaklel a utekl, aniž by se ohlédl.
Chlapec stál nehybně a nechápal, co se stalo. Žena se narovnala, upravila si kabát a podívala se na něj.
„Jsi naživu?“
Přikývl, téměř nedýchal.
Usmála se koutkem rtů.
„Tak jdi domů. A už se sem nevracej.“
Chtěl něco říct, ale slova mu uvízla v krku.
Ona už odcházela, těžce se opírajíc o hůl, jako by se nic nestalo.
Taška se jí houpala v ruce, slunce se lesklo na jejích stříbrných vlasech.
Později se dozví, že kdysi sloužila v sanitce, prožila dvě války, žila sama a každé ráno krmila pouliční kočky.
Ale toho večera se jen díval, jak odchází,
a poprvé pochopil, že hrdinové mohou být tichí.
