Stalo se to u pobřeží Indonésie během běžné expedice zaměřené na výzkum mořského dna.
Tým oceánografů na lodi „Seawind Explorer“ studoval podmořské proudy, když jeden z operátorů sonaru zaznamenal anomálii – velký kovový objekt v hloubce asi šedesáti metrů.
Nejprve se usoudilo, že se jedná o běžný kontejner, který byl smeten z lodi bouří. Takové nálezy nejsou vzácností.
Ale tvar se zdál podivný: příliš rovný, bez označení, bez stop koroze.
K objektu byl vyslán podvodní dron.
Když kamery poprvé přenesly obraz, na obrazovce se objevilo něco jako kontejner bez čísla.
Dokonale hladký korpus, šedý kov bez nápisů, rovné rohy. Žádné loga, žádná čísla.
„Jako by ho právě spustili dolů,“ poznamenal inženýr Liam.
Rozhodli se kontejner vyzdvihnout na povrch.
Lano se napnulo, voda zasyčela a za dvacet minut se obrovský kovový obdélník ocitl na palubě.
Námořníci obklopili nález. Na slunci vypadal kov téměř jako nový.
Když otevřeli horní víko, nejprve se zdálo, že uvnitř je prázdno.
Ale pak se z hloubky ozval kovový zvuk, jako by se něco pohnulo.
Uvnitř ležely kapsle – dlouhé, hermeticky uzavřené, seřazené v řadách.
Žádné dokumenty, žádné nápisy. Pouze rytina na jednom z víků:
„Property of OSIRIS Deep Lab – Singapore.“
Kapitán kontaktoval pobřežní stráž.
Když na loď dorazili odborníci, otevřeli jednu z kapslí.
Uvnitř byl člověk – přesněji řečeno, tělo v kryokomoře, připojené k chladicím systémům a senzorům.
Později se zjistilo, že kontejner patřil soukromé biotechnologické společnosti, která prováděla experimenty s dlouhodobou kryokonzervací.
Oficiálně však byl projekt OSIRIS Deep Lab ukončen před šesti lety.
Hlavní věc, která zmátla odborníky, byla stabilní teplota uvnitř kapslí a funkčnost systémů.
To znamenalo, že někdo stále dodával pod vodou energii.
Kontejner byl poté okamžitě utajen.
Oficiálně – „objekt byl předán k dispozici námořnímu oddělení“.
Neoficiálně – nikdo z týmu Seawind Explorer se již nevydal na moře.
