Obchod bzučel jako úl.
Sobotní den, regály plné, vozíky se srážejí v uličkách, vůně chleba a kávy se mísí s dětským smíchem.
Fronta u pokladny byla dlouhá, někdo nervózně koukal na hodinky, někdo telefonoval.
Mezi všemi byla Sofia, mladá těhotná žena.
Měla na sobě jednoduchý šedý kabát, vlasy měla svázané, tvář unavenou, ale laskavou.
Držela v ruce seznam a čas od času si položila dlaň na břicho.
Nakupuje jen málo: jogurt, chléb, jablka a malého plyšového medvídka – pro miminko.
Za ní ve frontě stojí Klára, sebevědomá, hlasitá, v drahém kabátě.
Nudně listuje v telefonu, pak si najednou všimne, jak Sofie strká ubrousky do kapsy kabátu.
„To je ale drzost!“ řekne Klára nahlas, aby to všichni slyšeli. „Těhotná a krade!“
Hluk v obchodě utichá.
Několik lidí se otočí.
Sofia zvedne oči, nechápajíc, co se děje.
„Promiňte?“ zeptá se tiše.
„Všechno jsem viděla,“ Klára udělá krok vpřed, „schovala jste zboží do kapsy! Nestydíte se?“
Sofia zbledne.
„Jen jsem držela ubrousky, abych neupustila košík…“
„Jistě,“ přeruší ji Klára. „To teď říkají všichni!“
Dav si šeptá, někdo vytahuje telefon.
Těhotná žena stojí uprostřed haly, s zarudlýma očima, a neví, kam se dívat.
A Klára jen hlasitěji:
„Zavolejte manažera! Ať to zkontrolují!“
Ze služebních dveří vychází vedoucí, vysoký muž kolem čtyřiceti let, s jmenovkou Mark.
Přistupuje klidně, zdrženlivě.
— O co jde, madam?
Klara ukazuje na Sofii.
— Tato žena schovává zboží do kapsy!
Mark se podívá na Sofii a pak jemně řekne:
„Madam, nebojte se, v klidu to zkontrolujeme.“
Sofia s třesoucíma se rukama vyprázdní kapsu – ubrousky, účtenka, poznámka se seznamem.
Nic víc.
V davu někdo kašle, někdo tiše směje.
Klara zbledne.
„Já… asi jsem se spletla…“
Ale Mark ji nenechá odejít.
„Spletla jste se? Veřejně jste obvinila těhotnou ženu. Kamery to všechno natočily.“
Obrátí se k ochraně.
„Postarejte se, abychom mohli podat trestní oznámení za falešné obvinění.“
Dav začíná šeptat o Kláře.
Někdo říká: „Hanba“, někdo natáčí.
A Sofie stojí a nemůže uvěřit, že se konečně někdo postavil na její stranu.
Mark jí položí ruku na rameno:
„Všechno je v pořádku. Nic jste neudělala. Pojďte, pomůžu vám odnést nákup.
Ona se usmívá – poprvé za celý den.
Klara stojí u pokladny a nedokáže zvednout oči.
A teď se všichni dívají už ne na těhotnou ženu.
Ale na tu, která se pokusila ponížit, ale ponížila jen sama sebe.
