Když se Mark Wilson, čtyřiatřicetiletý inženýr z Manchesteru, jednoho večera vracel z práce domů, rozhodl se pro jednoduchou večeři – nic zvláštního: chléb, brambory a pár okurek. Z regálu vytáhl novou sklenici, kterou koupil v místním supermarketu. Značka byla známá, obal vzduchotěsný a datum spotřeby bylo správné.
Mark postavil sklenici na stůl, vzal otvírák a s tichým cvaknutím sundal víko. V tu chvíli ho oslepila známá vůně nálevu a kopru. Když ale nahlédl dovnitř, ztuhl. Mezi okurkami byl vidět tmavě zelený tvar, napůl skrytý v kalném nálevu. Nejdřív si myslel, že je to jen špatně oloupaná okurka. Při bližším zkoumání si ale uvědomil, že to není žádná zelenina.
Opatrně naklonil sklenici, aby nálev odtekl, a na hladinu vyplavala žába – celá, s roztaženýma nohama a zavřenýma očima. Mark na okamžik nevěřil vlastním očím. Položil sklenici na stůl a ustoupil, cítil, jak mu po zádech přeběhl mráz.
První věc, kterou udělal, bylo, že zvedl telefon a vyfotil svůj nález. Pak zavolal na zákaznický servis supermarketu. Dívka na lince si zpočátku myslela, že je to vtip. Ale když jí fotku poslal, její hlas se změnil.
„Prosím, nedotýkejte se sklenice,“ řekla. „Pošleme k vám zástupce a provedeme inspekci.“
O dvě hodiny později dorazil vedoucí prodejny s hygienickým inspektorem. Sklenici prohlédli, vyfotili a sepsali protokol. Verdikt všechny šokoval: sklenice byla zřejmě konzervována z výroby, nikoli ručně. Žába byla zakonzervována spolu s okurkami – její tkáně byly namočené v nálevu a obal byl zcela vzduchotěsný.
Odborníci naznačili, že se zvíře během nakládání v továrně omylem dostalo do várky čerstvých okurek a automatizovaná linka si toho nevšimla. Mark byl požádán, aby mlčel, a nabídli mu kompenzaci a náhradní produkt, ale odmítl. Fotografii a článek zveřejnil na sociálních sítích a článek se rychle rozšířil po britských zpravodajských webech.
O několik dní později vydal výrobce oficiální prohlášení, v němž slíbil interní vyšetřování a přísnější hygienické kontroly. Uživatelé však v komentářích napsali, že po této zprávě se na okurky už nikdy nebudou moci dívat stejným způsobem.
A Mark, jak sám přiznává, nyní jí pouze domácí okurky. A pokaždé, když otevře sklenici, nejdříve zkontroluje, co je uvnitř.
