Zajímavý fakt, který dnes ví jen málokdo: na starých kovových postelích nebyla síťovina téměř nikdy natažená po celé délce rámu postele. Na jednom konci vždycky byla mezera, kterou mnozí považovali buď za vadu, nebo za podivné plýtvání materiálem.
Ve skutečnosti se však jednalo o záměrný návrh, nikoli o nehodu.
Návrháři tuto mezeru záměrně ponechali, aby se s kovovou sítí usnadnila práce. Síťovina se zajišťovala pružinami nebo háčky a když bylo nutné ji utáhnout, vyměnit staré spojovací prvky nebo síťovinu kompletně obnovit, vše se dělalo přes tuto mezeru. Díky tomuto designu trvaly opravy jen pár minut.
Mnoho modelů navíc tuto mezeru využívalo k nastavení napětí. Pokud se síťovina začala prohýbat, dala se mírně utáhnout nebo naopak povolit, čímž se dosáhlo požadované pevnosti.
Některé rodiny dokonce do tohoto otvoru vkládaly dřevěnou desku, aby byl povrch pevnější – zejména pokud postel používali starší lidé nebo hosté.
Prázdný prostor tedy nebyl „chybou“. Naopak, byl součástí funkčního a praktického designu. Díky tomuto jednoduchému, ale promyšlenému řešení vydržely kovové postele po celá desetiletí a daly se snadno opravit doma bez použití speciálního nářadí.
