Spolupráce sochaře Slavomír Gibej s Lenka Dragounová měla být uměleckým setkáním, které zachytí ženské tělo v jeho přirozené kráse. Nakonec ale přinesla i chvíle, na které se nezapomíná snadno. Gibej nyní otevřeně vysvětlil, proč si vybral právě Lenku a co všechno se může při odlévání lidského těla pokazit.
Podle sochaře byla Dragounová jasnou volbou kvůli svým proporcím. V jejím těle vidí harmonii a přirozenost, která připomíná klasické sochařské ideály. Nejde o trendovou estetiku, ale o tvary, které fungují v prostoru a mají nadčasový výraz. Právě taková těla považuje Gibej za ideální pro sochařské zpracování a přiznává, že v tomto případě šla iniciativa výjimečně přímo od něj. Ke spolupráci se však dostali až po letech připomínání.
Za svou kariéru vytvořil přibližně 180 odlitků ženských těl, přičemž do tohoto čísla nepočítá jiné zakázky, jako jsou odlitky obličejů nebo rukou. K tomuto specifickému druhu tvorby ho přivedla životní změna, kdy se po vyčerpání z reklamní branže rozhodl hledat smysluplnější cestu. Odlévání lidského těla mu umožnilo vrátit se k sochařským kořenům a zároveň pracovat s emocí, intimitou a důvěrou.
Právě důvěra ale může být vystavena těžké zkoušce. Gibej přiznal, že při tvorbě druhého odlitku Lenky Dragounové došlo k velmi náročné situaci. Zvolená póza byla extrémně fyzicky vyčerpávající – váha přenesená na jednu nohu v podpatku, ruce nad hlavou a dlouhé setrvání bez pohybu. Tělo nápor nevydrželo, forma začala praskat a bylo nutné okamžitě zasáhnout. Projekt musel být přerušen a sochař si z této zkušenosti odnesl zásadní poučení o limitech lidského těla.
Dnes k práci přistupuje opatrněji a klade větší důraz na pohodlí modelky. Zdůrazňuje také diskrétnost a důstojnost, zejména u velmi intimních zakázek. Odlitek podle něj nemá šokovat, ale zachytit lidské tělo jako umělecký artefakt. Právě tenká hranice mezi estetikou a fyzickým limitem je podle Gibeje tím, co dělá tuto práci tak náročnou a zároveň výjimečnou.
