To, co začalo jako obyčejné nachlazení ze školky, se během pár dnů změnilo v noční můru. Česká Miss 2015 Nikol Švantnerová prožila s tříletou dcerou Miou chvíle, na které jen tak nezapomene. Místo klidného léčení přišel strach, horečky a nečekané komplikace.
Všechno odstartovalo nenápadně. V pátek kašel a rýma, přesně tak, jak to ve školce v tu dobu kolovalo. Nikol si myslela, že jde o běžnou virózu. Jenže brzy se přidaly vysoké horečky, které se vracely a neustupovaly. A pak přišel moment, který všechno změnil.
V pondělí ráno si všimla malé červené skvrnky na dceřině tváři. Zpočátku působila nenápadně, suchá, lehce zarudlá. Jenže každou hodinou se jí zdála podezřelejší. Do večera se z ní stal puchýřek. Nikol neváhala ani minutu a vyrazila k lékaři s podezřením na impetigo. Diagnóza se potvrdila. Dostaly mast a naději, že se infekce podařilo zachytit včas.
Jenže vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění kůže, které postihuje hlavně malé děti, nabralo rychlý spád. Puchýřky přibývaly, horečky nepolevovaly. Následující den už bylo jasné, že situace je vážnější. Malá Mia skončila na kožním oddělení v nemocnici, kde jí odebrali vzorky a nasadili antibiotika.
Ani ta však nepřinesla úlevu. Stav se nelepšil, tvář byla stále horší a horečky přetrvávaly. Nejkritičtější chvíle přišla v neděli ráno, kdy se infekce rozšířila až do oka. Rodina znovu spěchala do nemocnice.
Výsledky testů přinesly zásadní zjištění. Nešlo jen o bakteriální infekci, jak bývá u impetiga obvyklé, ale i o virovou složku. Právě proto antibiotika nezabírala. Léčba se musela změnit. Mia dostala jiné léky a navštívila i oční oddělení kvůli zánětu spojivek.
Teprve kombinace kapek a gelů začala fungovat. Po zhruba 24 hodinách bylo vidět první zlepšení. Puchýřky se postupně měnily ve stroupky, které časem odpadly. Po víkendu zůstala na tváři jen lehce načervenalá skvrnka. Kdo by ji viděl teď, jen těžko by hádal, jak dramatický průběh měla nemoc ještě před pár dny.
Rodinu nyní čeká už jen doléčování. Nová kůže je citlivá a musí se chránit před sluncem, aby nevznikla jizva. Ve srovnání s předchozími dny je to ale drobnost. Pro Nikol bylo nejtěžší sledovat, jak se stav její dcery zhoršuje, a cítit bezmoc. Přiznala, že pohled na trpící dítě bolí víc než cokoliv jiného. Zároveň ale vyzdvihla Miinu statečnost, kterou obdivovala.
Svůj příběh se rozhodla sdílet hlavně kvůli ostatním rodičům. Doufá, že někomu může pomoci včas rozpoznat varovné signály. Sama přiznala, že když si o nemoci začala číst na internetu, vyděsilo ji to. Každý průběh je jiný, ale zkušenost jí ukázala, jak rychle se může situace zvrtnout.
