Některé dny v kalendáři člověk nikdy nevymaže. Aneta Vignerová (38) se po dvaceti letech znovu vrátila k okamžiku, který jí změnil život. Na sociálních sítích sdílela vzpomínku na svou milovanou babičku, která ji náhle opustila, a její slova byla plná emocí.
Modelka přiznala, že ani po tak dlouhé době bolest nezmizela. Naopak. Jsou chvíle, kdy je prý vzpomínka silnější než kdy dřív. Babičku má stále hluboko ve svém srdci a často k ní promlouvá v modlitbách. I když ví, že odpověď už nepřijde, potřeba sdílet své myšlenky a pocity zůstává.
Sdílela také archivní fotografii, která zachycuje jejich společné chvíle. Právě ty jí dnes připomínají, jak silné pouto mezi nimi bylo. Babička pro ni nebyla jen členem rodiny, ale skutečnou oporou, ke které se mohla kdykoli vrátit.
Nejvíce ji však tíží vědomí, že s ní nemůže sdílet svůj současný život. Tolik by jí toho chtěla vyprávět. O radostech, o pádech, o všem, co ji potkalo. Největší bolestí je pro ni fakt, že babička nikdy nepoznala jejího syna Jiříka (6). Myšlenka, že by ho mohla držet v náručí a být součástí jeho dětství, je pro Anetu nesmírně silná.
Chyběla také u dalších zásadních okamžiků. Nemohla být u její svatby s režisérem Petrem Kolečkem (41), kdy si modelka řekla své ano. A nedožila se ani roku 2009, kdy se Aneta stala vítězkou soutěže Miss České republiky. Úspěch, který tehdy znamenal obrovský zlom v její kariéře, by s ní prý chtěla oslavit ze všeho nejvíc.
Ve svém vyznání otevřeně přiznala, že život někdy působí tvrdě a nespravedlivě. Přesto je mezi řádky cítit i vděčnost. Za společné chvíle, za podporu, za lásku, kterou dostala. Právě tyto vzpomínky ji dnes drží nad vodou.
Aneta tak připomněla, že ztráta blízkého člověka není něco, co se dá jednoduše uzavřít. Čas může otupit hrany, ale prázdné místo zůstává. A někdy stačí jedno datum, aby se všechno znovu otevřelo.
