Na první pohled působili jako pár, který je teprve na začátku vztahu. Drželi se za ruce, usmívali se na sebe i na okolí a mezi nimi bylo cítit napětí, které se obvykle vídá u čerstvě zamilovaných. Jenže realita je jiná. Kateřina Cajthamlová a podnikatel Petr Jedinák tvoří pár už čtrnáct let.
Do kina na pražské Floře dorazili společně na premiéru filmu o Elvisu Presleym a jejich příchod rozhodně nezůstal bez povšimnutí. Než zmizeli v sále, rozdávali dobrou náladu na všechny strany. Působila uvolněně, spokojeně a vedle vysokého partnera doslova rozkvetla. Bylo vidět, že si jeho přítomnost užívá a že jejich soulad není hraný.
Zajímavé je, že po tak dlouhé době vztahu stále nepřišla řeč na svatbu. Přesto mezi nimi není patrná žádná nejistota ani napětí. Naopak. Vztah působí pevně a klidně, bez potřeby velkých gest nebo oficiálních razítek. Cajthamlová o Petrovi mluví s něhou a místo formálního označení používá výraz, který naznačuje blízkost a citové pouto.
Její pohled na partnerské soužití je dlouhodobě konzistentní a vychází nejen z osobní zkušenosti, ale i z její profese internistky a psychoterapeutky. Odmítá představu, že by harmonický vztah měl být výsledkem neustálé práce, analyzování a řešení problémů za každou cenu. Podle jejího přesvědčení je klíčem přirozenost a pocit, že dva lidé k sobě jednoduše patří. Pokud je mezi nimi skutečné propojení, není třeba složitých návodů ani nekonečných debat o tom, jak věci zlepšovat.
Když stáli vedle sebe, bylo zřejmé, že jejich soužití stojí na lehkosti, humoru a vzájemném respektu. Energie mezi nimi nepůsobila unaveně ani okoukaně. Naopak vyzařovala stabilitu a radost. Čtrnáct let společné cesty tak v jejich případě nevypadá jako rutina, ale jako příběh, který se dál přirozeně vyvíjí.
A právě to je možná důvod, proč jejich společné vystoupení vyvolalo tolik pozornosti. Nešlo o okázalé projevy ani teatrální gesta. Stačily obyčejné doteky, úsměvy a způsob, jakým se na sebe dívali. Někdy totiž stačí málo, aby bylo jasné, že vztah opravdu funguje.
