Pro Janu Adamcovou se zastavil čas. Ztráta milované maminky zasáhla celou rodinu a poslední rozloučení proběhlo v mimořádně silné atmosféře. V pravoslavném kostele svaté Kateřiny Alexandrijské v Praze se sešli nejbližší, aby jí vzdali poslední poctu. Obřad byl velmi osobní a plný emocí. Smuteční hosté měli možnost rozloučit se tváří v tvář – rakev zůstala otevřená, což umožnilo poslední doteky, tichá slova i chvíle, na které se nezapomíná. Rodina tak měla možnost být s ní naposledy opravdu blízko.
Velkou pozornost vzbudila i přítomnost Jiřího Adamce. Režisér, který je dlouhodobě hospitalizován v soukromém zařízení kvůli vážnému onemocnění, dorazil za doprovodu svého švagra. Už při příchodu bylo znát, že ho situace hluboce zasáhla. Adamec trpí frontotemporální demencí, nemocí, která výrazně ovlivňuje chování, emoce i schopnost samostatného fungování. Je zcela odkázaný na pomoc druhých a pobývá v sanatoriu v Prosečnici. Přesto bylo pro rodinu důležité, aby se mohl posledního rozloučení zúčastnit.
Na obřad dorazily i děti Jany Adamcové. Syn Daniel přiletěl z Anglie, kde studuje práva, aby byl rodině nablízku. Přítomná byla i jeho sestra Jasmína. Celá rodina držela při sobě a snažila se společně zvládnout těžké chvíle. Zesnulá Helena byla pro všechny oporou. Dlouhá léta žila se svým manželem na Slovensku, ale kvůli rodině se přestěhovali do Prahy. Právě tam mohli být blíž dceři a pomáhat jí nejen s vnoučaty, ale i v náročném období, kdy Jiří Adamec onemocněl.
Helena se aktivně podílela na péči o rodinu. Navštěvovala zetě v sanatoriu, střídala se s dcerou a snažila se být oporou, kde to bylo potřeba. Její role byla nenahraditelná a o to víc její odchod všechny zasáhl. Podle dostupných informací došlo k náhlému selhání srdce. Několik hodin zůstala doma bez pomoci, než dorazila záchranná služba. Následoval rychlý převoz do nemocnice, ale lékaři už nedokázali situaci zvrátit.
Právě tato tragická událost otřásla celou rodinou. Jana Adamcová se ocitla v situaci, kdy přišla o blízkého člověka, který stál po jejím boku v těch nejtěžších chvílích. Přesto i v bolesti bylo patrné, jak silné pouto rodinu spojuje. Poslední rozloučení nebylo jen o smutku, ale i o vzpomínkách, vděčnosti a lásce, kterou po sobě Helena zanechala.
