Vladimír Polívka prožívá jedno z nejsilnějších období svého života. Od chvíle, kdy se mu narodila dcera Rozálie Charlotte, se mu podle vlastních slov úplně změnil svět. Úsměv z tváře téměř nesundá, ale začátky rozhodně nebyly jednoduché.
Malá Rozálie přišla na svět dřív, než se čekalo, a porod proběhl císařským řezem. Zatímco se partnerka Magda zotavovala, zůstal na všechno prakticky sám. Právě tehdy přišla situace, na kterou se podle něj nedá připravit. Sám popsal, že byl doslova hozen do náročné role bez jakéhokoliv varování. Musel se okamžitě postarat o novorozenou dceru — nosil ji, uklidňoval a zvládal i všechny základní úkony, které k péči patří. První přebalení tak absolvoval ještě dřív, než se Magda mohla zapojit.
Přestože to bylo intenzivní, dnes na ty chvíle vzpomíná s obrovskou dávkou emocí. Přiznává, že všechna slova, která slýchal od přátel o rodičovství, se ukázala jako pravdivá. Láska přišla okamžitě a silně.
Velkou oporou mu je právě partnerka, kterou otevřeně obdivuje. Díky jejímu přístupu může dál pracovat a zároveň být přítomným otcem. Jejich vztah podle něj stojí na rovnováze, která mu dává jistotu.
Zajímavý příběh má i jméno jejich dcery. Původní plán se změnil na poslední chvíli a nakonec padla volba na Rozálii. Druhé jméno Charlotte pak přidal kmotr, inspirovaný svou babičkou. Právě tato kombinace Polívkovi okamžitě sedla.
Do budoucna zatím další dítě neplánují. Herec přiznává, že chce nejdřív zjistit, jak si v nové roli vede. Podle něj je důležité zvládnout jedno dítě naplno, než přijde na řadu další krok.
Vedle rodiny se věnuje i práci. Na jevišti se potkává s otcem Bolkem Polívkou i svými bratry v představení Anděl v lihu, které má pro rodinu silný osobní význam. Zároveň účinkuje i v projektu Love2dance, kde se pohybuje mezi profesionálními tanečníky a s nadsázkou přiznává, že se mezi nimi cítí spíš jako nadšený amatér.
