Nebyl to běžný pohřeb ani veřejná událost. Spíš tiché, uzavřené setkání plné emocí, vzpomínek a nevyřčených otázek. Petr Janda se rozhodl rozloučit se svým dlouholetým kolegou Jiřím Valentou po svém — v soukromí, bez velkých gest, ale s hlubokým respektem.
Klávesista Olympicu Jiří Valenta, který v únoru ve věku 66 let ukončil svůj život, po sobě zanechal nejen hudební stopu, ale i silný otisk mezi lidmi, kteří ho znali. Jeho manželka Mirjam byla tragédií natolik zasažená, že nebyla schopná uspořádat klasický veřejný pohřeb. Právě proto se iniciativy ujal Janda. Rozlučka proběhla v restauraci MAT na pražském Karlově náměstí a byla určena pouze pro pozvané. Dorazily desítky lidí z hudební i osobní sféry — přátelé, kolegové i známé tváře.
Mezi nimi například Jiří Komorous, Jakub Wehrenberg nebo Ladislav Klein. Samozřejmostí byla i kompletní sestava Olympicu. Atmosféra nebyla jen smutná. Přestože šlo o poslední sbohem, přítomní se snažili vzpomínat i na to dobré. Místo fotografie zesnulého běžely záznamy koncertů a vystoupení, které připomínaly jeho dlouhou kariéru. S kapelou strávil 34 let.
Pavel Březina, který Valentu v kapele nahradil, zavzpomínal na jejich komunikaci. Přestože se osobně vídali jen zřídka, byli v kontaktu. Valenta mu prý během konkurzu dodával odvahu, radil mu a podporoval ho. Dokonce mu napsal, že je nejlepším kandidátem. Tyto zprávy si dodnes uchovává.
Petr Janda otevřeně přiznal, že pro něj má rozloučení zásadní význam. Když se o tragédii dozvěděl, byl v Americe a okamžitě kontaktoval Valentovu manželku. Přál si být u posledního rozloučení. Když ale pochopil, že veřejný pohřeb nebude možný, rozhodl se jednat.
Zaujala i jeho slova o psychickém stavu, který může člověka dovést až na hranici života. Popsal pocit, kdy člověk ztratí víru v budoucnost a cítí, že jeho cesta je u konce. Přiznal, že dokáže takový stav pochopit, i když sám nachází úlevu jinde — třeba na pódiu při koncertě.
Valentův život ale nebyl bez stínů. V minulosti bojoval s alkoholem a podstoupil léčbu. Podle lidí z jeho okolí se už k pití nevrátil, ale postupně se uzavíral do sebe. Přátelé si všimli, že působil vyčerpaně a bez energie. Když v roce 2020 opouštěl kapelu, sám přiznal, že je vyhořelý.
Silně ho zasáhla i smrt blízkého přítele Milana Peroutky, který zemřel náhle v roce 2013. Od té doby se podle svědectví jeho okolí něco změnilo. Navenek fungoval, ale uvnitř se něco lámalo.
Přesto si na rozlučce nechtěli připomínat jen bolest. Janda i další sdíleli historky, které vykouzlily úsměv. Třeba tu, jak Valenta po dlouhém večeru v hospodě odcházel domů s úplně jiným psem, než s jakým přišel — a vůbec si toho nevšiml․ Byl to večer, kde se smutek mísil se smíchem. A kde bylo jasné jedno — Jiří Valenta zůstane v paměti těch, kteří ho znali, nejen jako muzikant, ale hlavně jako člověk.
