Českou kulturní scénu zasáhla smutná zpráva. Spisovatel Vladimír Páral zemřel ve věku 94 let, a to právě v den, kdy měl své narozeniny. Autor, jehož knihy se prodávaly v milionových nákladech a řada z nich se později dostala na filmová plátna či divadelní jeviště, odešel v noci na 10. srpna 2026 v nemocnici v Chebu. Zpráva silně zasáhla také jeho blízkého přítele Jaroslava Beneše. Právě ten měl za Páralem v den jeho narozenin přijít a společně s ním významné životní jubileum oslavit. Místo plánované návštěvy však ráno přišel telefonát, který všechno změnil.
„Měl jsem k němu dnes, v den jeho narozenin, přijít, mám nakoupené víno a občerstvení, a ráno mi jeho paní telefonovala, že v noci zemřel,“ popsal zdrcený Beneš. Oba přátelé spolu naposledy mluvili přibližně před dvěma týdny. Páral měl za sebou úraz a pohyb doma už pro něj nebyl jednoduchý. Potřeboval chodítko, přesto podle Beneše neztrácel svůj typický zájem o život ani duševní svěžest.
„Byl po úrazu a doma chodil jen v chodítku, ale neustále o sebe dbal a myšlenkově byl naprosto čilý, rád mluvil o ženských,“ zavzpomínal s nostalgií jeho kamarád. Beneš nyní pomůže také s přípravami posledního rozloučení.
Vladimír Páral se narodil v roce 1932. Jeho profesní začátky přitom nebyly spojené s literaturou, nýbrž s chemií. Vystudoval chemické inženýrství na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích a následně pracoval v několika chemických závodech. Posledním místem jeho působení v tomto oboru bylo Ústí nad Labem. V chemickém průmyslu zůstal až do roku 1967. Ke čtenářům se poprvé výrazněji dostal v roce 1962, tehdy ještě pod jménem Jan Laban. Pod tímto pseudonymem publikoval na pokračování humoresku Šest pekelných nocí. Opravdový zlom v jeho spisovatelské dráze však přišel o dva roky později. Právě v roce 1964 vyšel Veletrh splněných přání. Kniha zaznamenala výrazný úspěch, získala pozornost kritiků i publika a Páralovi otevřela cestu mezi nejvýraznější domácí prozaiky své generace. Témata pro své příběhy hledal velmi často v běžném lidském životě. Fascinovaly ho vztahy mezi muži a ženami, partnerské problémy, každodenní stereotyp i prostředí, které sám dobře znal. Do jeho próz se tak promítaly zkušenosti z ubytoven a podnájmů i atmosféra sídlištního života.
Jeho zájmy se ale postupně rozšiřovaly daleko za hranice tehdejšího Československa. Cestoval do Asie a zabýval se jógou a meditací. Právě jóga pro něj začala být důležitější po smrti manželky na konci 80. let. Vedle próz založených na mezilidských vztazích se pustil také do vědeckofantastické literatury a vytvořil řadu sci-fi příběhů. Páralova dlouhá literární kariéra se neobešla ani bez kritických hlasů. Hodnocení jeho jednotlivých tvůrčích období se výrazně lišilo. Kritici upozorňovali na proměnu od ostré a umělecky výrazné satiry přes zdrženlivější komunální nadsázku a idyličtější polohy až k textům, které se podle nich místy dostávaly na hranici triviální literatury.
Čtenáře tím ale Páral rozhodně neztratil. Celkový prodej jeho knih překročil tři miliony výtisků. I díky tomuto číslu se zařadil mezi komerčně nejúspěšnější české spisovatele. Jeho příběhy navíc nezůstávaly pouze na stránkách knih. Filmaři po Páralových dílech sahali opakovaně a některé adaptace si vybudovaly pevné místo v české kinematografii. Mezi povedenější převody jeho tvorby patří Soukromá vichřice, Profesionální žena, Mladý muž a bílá velryba nebo Milenci a vrazi.
Mnohem rozporuplnější osud potkal filmové zpracování erotického románu Playgirls, které se u kritiků s příliš příznivým přijetím nesetkalo. Ani tento neúspěch však nic nezměnil na rozsahu Páralova vlivu. Za Vladimírem Páralem zůstává několik desetiletí tvorby, miliony prodaných knih a příběhy, které se přes literaturu dostaly také do filmu a na divadelní scény. Jeho životní příběh se symbolicky uzavřel právě 10. srpna 2026, v den jeho 94. narozenin.
