Deset měsíců poté, co Bolek Polívka přímo na jevišti prodělal mrtvici, má jeho život znovu pořádné tempo. Herec, který oslavil 77. narozeniny v kruhu svých nejbližších, se vrátil k práci a rozhodně nepůsobí dojmem člověka, který by chtěl zůstávat doma. Hraje i během současných veder a na otázku, jak se cítí, odpovídá stručně a s úlevou: „Zaplať pán bůh, je to dobré.“
Na akci Novy se objevil po boku dvou mužů, s nimiž ho spojuje mnohem víc než nový seriál Muži v letu. Společně s Pavlem Zedníčkem, kterému je 76 let, a 75letým Miroslavem Donutilem se zná už od studentských časů. „Pan režisér nám říkal tři tenoři. Známe se od školy, já mám 60 let od maturity, JAMU jsem končil v roce 1972, oni byli o ročník až dva níž. Byli jsme spolu v Divadle Na provázku a prožili spolu spoustu věcí,“ zavzpomínal Polívka na dlouhé roky společných zážitků.
Právě možnost znovu stát před kamerou se starými přáteli pro něj dnes dostává jiný rozměr. Po tom, čím si v minulém roce prošel, si mnohem více uvědomuje běh času. S typickým humorem popsal i setkání s jedním mužem v Brně, který mu téma věku připomněl opravdu bez obalu. „Potkal jsem brněnského chodce, který se mě ptal: Nazdar Bolku, ještě hraješ? Tak jsem mu říkal, že čas od času. A on se na mě tak zespodu podíval a říká: Už vás hodně pomřelo, co?“ vyprávěl herec.
Vedle práce mu však velkou radost přináší rodina a především malá vnučka Rozálka, dcera jeho nejstaršího syna Vladimíra. Jeden jejich nedávný společný okamžik se mu zapsal do paměti mimořádně silně. „Nedávno jsem s ní měl takový zážitek. Zblízka se na mě dívala zkoumavým pohledem a hladila mě po tváři. Byla to taková směsice obdivu a průzkumu. Krásné,“ popsal dojatě chvíli, během níž ho vnučka pozorovala z bezprostřední blízkosti.
Na podobné rodinné momenty má nyní naštěstí více příležitostí. Polívkovi tráví čas společně v Olšanech a herec odtud pravidelně vyráží za pracovními povinnostmi. „Teď jsme všichni v Olšanech, takže se vídáme. Já odtamtud odjíždím za prací. Něco jsme dělali na Slovensku, hrajeme letní scénu a teď hrajeme i Shakespearovské slavnosti,“ přiblížil, jak momentálně vypadá jeho léto.
Jeho program přitom rozhodně nepřipomíná dlouhou rekonvalescenci. Několik dní odpočinku střídá další hraní a právě takové fungování mu očividně vyhovuje. „Mám vždycky dva, tři, čtyři dny volno a pak zase hraju. Je to hezký rytmus,“ vysvětlil Polívka. Ani vysoké letní teploty ho od návratu na scénu neodradily.
Když přišla řeč právě na vedra a náročné pracovní tempo, herec vše uzavřel po svém. „Mně to nevadí, já su Valach,“ prohlásil. Deset měsíců po vážné zdravotní události tak znovu pendluje mezi rodinou a jevištěm, užívá si čas s vnučkou Rozálkou a pokračuje v práci po boku lidí, které zná prakticky celý profesní život.
