Nedělní zpráva o smrti Jana Boháče zasáhla nejen Divadlo Sklep, jehož byl dlouholetým členem, ale také lidi, kteří ho znali desítky let. Herec zemřel ve věku 69 let po pádu z kola nedaleko jihočeských Slavonic. Mezi těmi, kteří se s jeho odchodem jen těžko vyrovnávají, je také principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský.
Boháč havaroval mimo komunikaci a skončil v silničním příkopu. Přestože měl při jízdě nasazenou helmu, na místě zemřel. Co přesně tragické události předcházelo, zatím není jasné. Při prvotním ohledání nebyly nalezeny známky, které by ukazovaly na střet s automobilem. Ani samotné jízdní kolo neneslo stopy po srážce s vozidlem. Na místě zároveň nebylo nic, co by nasvědčovalo tomu, že by na nehodě měla podíl další osoba. Lékař proto kvůli určení přesné příčiny úmrtí nařídil zdravotní pitvu.
Pro Jana Hrušínského nebyl Boháč pouze kolegou z uměleckého prostředí. Znali se už od dětství a jejich společná minulost sahala mnoho desetiletí zpátky. Hrušínského reakce proto nebyla formální vzpomínkou, ale velmi osobním rozloučením s člověkem, kterého považoval za dlouholetého přítele.
„Jan Boháč – R. I. P. Dal jsem si panáka, otevřel krabici doutníků, co jsem chtěl příští týden přivézt Honzovi do Slavonic, jeden si zapálil, a čumím do prázdna. Na víc se teď fakt nezmůžu. Kurva pes! Nic se nemá odkládat. Ach, Bože…“ napsal Hrušínský.
Právě krabice doutníků, kterou chtěl svému kamarádovi přivézt už příští týden, dostala po Boháčově smrti úplně jiný význam. Z plánovaného setkání zůstala jen věc, která k němu měla patřit, a Hrušínského hořká věta o tom, že se nic nemá nechávat na později.
Jak hluboko jejich přátelství sahalo, připomněly také staré fotografie, které Hrušínský zveřejnil. Zachycují dobu, kdy byli ještě mladí, a připomínají partu lidí, která spolu prožila velkou část života.
Do vzpomínek se zapojil také Karel Fink, jenž do stejného okruhu přátel patřil. Připomněl i přezdívku, kterou Boháč mezi kamarády v mládí nosil – Hurýšek.
„O naší partičce vždycky Honza Boháč – mezi kamarády zamlada nazývaný Hurýšek – říkal: „Nepamatuju si, že bych je neznal.“ Honzo, hluboce se skláním před vším, co jsi ve svém životě dokázal. Je mi bez Tebe moc, moc smutno, pořád tomu ještě nemohu uvěřit. Čest Tvojí památce!!! Kašoun. Ach jo,“ napsal Fink.
Pro partu dlouholetých přátel tak Boháčův nečekaný odchod znamená konec jedné společné životní kapitoly. Zůstaly fotografie, vzpomínky a také plány, které už nebylo možné uskutečnit. Hrušínského jednoduché „Nic se nemá odkládat“ proto v jeho rozloučení vystihlo mnohem víc než jen smutek z jednoho zrušeného setkání.
