Cestování pro Karla Voříška a Vladimíra Řepku dávno není jen způsobem, jak na pár dní uniknout od každodenních povinností. Moderátor zpráv na Primě a jeho životní partner mají slabost pro vzdálené kouty světa a společné výpravy patří k jejich velkým vášním. Karel ve svých 62 letech a Vladimír ve 45 letech pravidelně vyrážejí také do Indie, kam se vracejí kvůli zdravému životnímu stylu. Tentokrát ale dostalo hlavní roli Japonsko – a rozhodně nešlo o dovolenou bez překvapení. Už před rokem, kdy cestovali po Thajsku, měli jasno, kam by se chtěli podívat příště. Jejich letošní trasa nakonec nabídla pořádnou porci Asie. „Thajsko, Malajsie, Japonsko a zase Thajsko. Bylo to nádherné,“ shrnul nadšeně Voříšek.
Na rychlé týdenní pobyty ho příliš neužije. Když už se člověk vydá tak daleko, chce podle něj dostatek času, aby místo skutečně poznal a nemusel neustále sledovat kalendář. „Tři týdny volna jsou ideální – člověk si opravdu odpočine a zároveň se už i těší domů,“ vysvětlil moderátor. Dlouhé týdny strávené bok po boku navíc podle něj jejich vztah nijak neprověřují v negativním smyslu. Právě naopak. „Po jednadvaceti letech si máme pořád co říct. Tři týdny spolu nonstop a pořád nás to baví – to je dar,“ přiznal Karel.
Jejich cesty ovšem občas přinesou situace, které by se dopředu naplánovat nedaly. Už v únoru měli štěstí při cestě do Dubaje. Odletěli totiž o týden dříve, a tak je minuly problémy, které následně zasáhly letiště po začátku války mezi Íránem a USA s Izraelem. Ještě dramatičtější chvíle na ně čekaly během putování Japonskem. Tentokrát nebyl problém na letišti, ale v počasí. K jejich ostrovu se blížil tajfun a dvojice pochopila, že původní itinerář musí okamžitě stranou.
„Plány jsou od toho, aby se měnily. Blížící se tajfun se postaral o naše nejkratší ubytování. Z Mijakodžimy jsme přiletěli na Išighaku, pak trajektem na Taketomi. Ubytovali jsme se a během minuty zvoní manažerka s otázkou – víte, co je tajfun? Začala akce kulový blesk,“ popsal Voříšek nečekaný zvrat.
Najednou už nebyl čas vybalovat kufry ani přemýšlet, co podniknou další den. Vladimír se pustil do hledání možnosti, jak ostrov co nejrychleji opustit. Jenže stejný plán měla řada dalších lidí, takže získat spoj nebylo samozřejmostí.
„Vládík okamžitě začal hledat letenky a únikovou cestu z ostrova. Stejný nápad mělo hodně lidí, ale nakonec se zadařilo. Měníme plány. A tradá směr Ósaka. Naše nejkratší ubytování trvalo přesně třináct minut,“ vylíčil moderátor. Sotva se tedy stihli zabydlet, už zase vyráželi pryč. Ani tahle nečekaná honička jim však chuť cestovat po Japonsku nevzala. Naopak, celé putování si užívali a postupně střídali ostrovy, města, památky i nejrůznější způsoby dopravy. Jejich téměř čtyřtýdenní cesta začala na konci července na Okinawě. Voříšek si místní atmosféru rychle zamiloval a na sociální síti s nadsázkou napsal: „My snad byli v minulých životech Japonci.“
Nadchla ho také místní kultura stolování. Japonská snídaně je podle něj úplně jiný svět než evropské pečivo a rychlá káva. „Miska rýže, miso polévka, grilovaný losos, tofu, nakládaná zelenina. Všechno má své místo. Od všeho trochu. Žádný chleba, croissant nebo kobliha,“ vyjmenoval Voříšek. Právě takové stravování považuje za jeden ze základů dlouhověkosti. Během skoro čtyř týdnů rozhodně nezůstali u jediného způsobu přepravy. Kromě letadel využívali vlaky a vyzkoušeli i šinkanzen Hayabusa, který se po kolejích řítí rychlostí 320 kilometrů za hodinu. Zaujala je také cesta vlakem, během níž bylo možné jídlo ohřát pouhým zatažením za šňůrku.
Do jejich japonského dopravního repertoáru se vešel také otevřený golfový vozík. Při jízdě se dokonce vyhnuli kolizi s protijedoucí Číňankou. Nechyběla lanovka, postarší tramvaj ani pořádná dávka pěšího objevování. Kilometrů tak během celé výpravy nasbírali opravdu hodně. Jednou z výrazných zastávek se stala také Kamakura nedaleko Tokia. Právě tam se nachází slavný Velký Buddha Amida, který na místě stojí už od poloviny 13. století. Monumentální bronzová postava přesahuje výšku 11 metrů a váží přibližně 120 tun.
Socha dnes stojí pod širým nebem kvůli přírodní katastrofě, která kdysi zničila její chrám. Samotný Buddha ale během staletí odolal zemětřesením, tsunami, tajfunům i požáru. Zajímavost se skrývá také na jeho zadní straně – nacházejí se tam vrátka umožňující návštěvníkům vstoupit dovnitř. V rámci Japonska jde o druhou nejvyšší bronzovou sochu Buddhy. Po cestě plné rychlovlaků, ostrovů, japonských chutí a historických míst tak nakonec patřila k nejvýraznějším vzpomínkám i epizoda, která trvala pouhých třináct minut. Právě tolik času Karel Voříšek a Vladimír Řepka strávili ve svém nejkratším ubytování, než jim blížící se tajfun během okamžiku překopal další plány.
