Slavného tátu v něm nezapře: Jan Menšík zdědil jeho pohled i kudrny, před kameru ho ale sláva nikdy netáhla

Když se Jan Menšík objeví mezi filmaři, snadno by mohl uniknout pozornosti. Slamák na hlavě, žádná snaha být středem dění a mnohem větší zájem o to, co se odehrává kolem kamery. Přesto stačí pozornější pohled do jeho tváře a slavné příjmení začne dávat smysl. Je synem Vladimíra Menšíka, kterého svého času miloval prakticky celý národ.

Jan si však pro sebe vybral úplně jinou cestu než jeho slavný otec. Veřejná pozornost ho nikdy nelákala a svou povahou se od Vladimíra výrazně liší. Zatímco jeho tatínek byl výraznou osobností, která před publikem doslova ožívala, Jan je spíše introvert a nemá potřebu se veřejně předvádět. Filmovému a televiznímu prostředí se přesto nevyhnul. Právě naopak. Pohybuje se v něm dlouhodobě, jen zůstává na straně, kterou diváci běžně nevidí. Pracuje jako asistent režiséra, takže jeho místo je především za kamerou a po boku režiséra.

Jednu věc ale před okolím schovat nemůže. S přibývajícími roky je jeho podoba s Vladimírem Menšíkem stále nápadnější. Nejde jen o některé rysy obličeje a pohled. Po otci zdědil také charakteristické kudrnaté vlasy a sám dobře ví, že si podobnosti všímá čím dál více lidí.

„Že jsem otci podobný, slýchávám častěji a častěji. Je to ale dvousečné. Já jsem měl o sobě vždy představu, že jsem byl hezký chlapec, a přicházet do tatínkovy podoby je pro mě trošku zklamáním, ale geny se nezapřou,“ zavtipkoval Jan Menšík.

Jeho spojení s filmařským světem přitom začalo už v dětství. Vladimír Menšík svého syna často brával na natáčení a právě tam Jan postupně propadl atmosféře filmového placu. Fascinovalo ho, jak celý proces funguje a co všechno musí proběhnout, než vznikne hotový film nebo seriál.

Touha postavit se před kameru se u něj ale nikdy neobjevila. Herectví podle vlastních slov nezkoušel také kvůli vadě řeči. Mnohem silněji ho přitahovalo zákulisí, organizace natáčení a samotný způsob, jakým filmové a televizní projekty vznikají.

Po Vladimíru Menšíkovi tak Jan nepřevzal profesní dráhu v doslovném smyslu, filmový svět však z rodiny rozhodně nezmizel. Jen se přesunul z reflektorů za kameru. A zatímco Jan o pozornost nestojí, při pohledu na jeho tvář se rodinné geny přehlížejí jen těžko.