Marina byla vždycky „holka s křivkami“. Od dětství byla jemná, laskavá, s kulatým obličejem, důlky ve tvářích a nakažlivým smíchem. Ve škole se jí lidé posmívali, ale nikdy
Dina nikdy nebyla hubená. A nikdy se za to nestyděla – dokud nezačala chodit s Antonem. Zpočátku bylo všechno sladké. Vtipkoval o „mém jemném objetí“ a říkal, že
Let AF218 Paříž-Dubaj začal klidně. Úsměvy, vůně kávy, známé fráze v různých jazycích. Letuška Emma Larsenová pracovala ve vzduchu pět let – věděla, jak uklidnit nervózního cestujícího, jak
Promyslel všechno do posledního detailu. Žádné restaurace, žádné davy, žádná velkolepá slova – jen moře, úsvit a ona. Leon dorazil na břeh dříve než obvykle. Mokrý písek mu
Moře bylo ten den šedé a rozzuřené. Vlny duněly jako bubny a vítr šlehal písek přes prázdný břeh. João Pereira, starší rybář z malé brazilské vesnice, se po
Anna pracovala jako veterinářka přes deset let. Během té doby viděla spoustu věcí – psy, kočky, lišky, dokonce i mývala přivezeného z cirkusu. Ale na ten den na
Byla nazývána zázrakem, senzací, „vousatou dámou“, klenotem souboru P. T. Barnuma. Za těmito vznešenými tituly však stála dívka, které byla odepřena šance žít prostý lidský život. Zrození „malého
Míša miloval moře. Každé ráno vybíhal na břeh před všemi ostatními – bosý, s kbelíkem a všudypřítomnou žlutou čepicí. Sbíral kamínky a mušle, stavěl hrady a říkal své
Když moje sedmiletá dcera Kira přinesla domů sklenici s malým šedým hadem, málem jsem vykřikla. „Mami, podívej se!“ řekla radostně a držela sklenici blízko obličeje. „Je opravdu dobrý!
Byl to úplně obyčejný večer. Rodina Kovalevových večeřela – máma, táta a šestiletá Aňa. Venku mrholilo podzimní déšť, vítr šuměl stromy a stíny pouličních lamp tančily v oknech.