Ráno sa začínalo akoby odznova. Mesto dýchalo parou z kanálov, voňalo kávou a mokrou zemou po nočnom daždi. Ľudia v farebných teniskách sa zhromažďovali pri štarte, smiali sa,
Prišiel skôr. Ráno bolo jasné, vzduch voňal čerstvým chlebom a mokrými listami. V parku šumeli vtáky, slnko sa kĺzalo po lavičkách a odrážalo sa v kvapkách rosy. Henry
Ona prechádzala správy. Bežné ráno, šálka kávy, nudný deň pred ňou. Svadobné fotografie, cudzie úsmevy, bezvýznamné titulky — až kým sa jej pohľad nezachytil na jednej tvári. On.
Stála ve frontě, unavená po směně, s taškou potravin v rukou. Před ní – chlapec asi dvanáctiletý, hubený, se sklopenou hlavou a třesoucíma se rukama. — Já… zapomněl
On si ho všiml náhodou — hubeného, šedého kocoura, který seděl u vchodu a díval se na svět s únavou starého člověka. Zpočátku jen procházel kolem. Pak to
Vařila večeři. Vůně smažené cibule a koření naplnila kuchyň, rádio hrálo tiše, za oknem zapadalo slunce. Obyčejný večer — nic nenasvědčovalo neštěstí. Seděl v obýváku, projížděl telefon, uchechtával
Žena nechtěla jít na pohřeb svého bývalého manžela — „nechtěla se dívat na to pokrytectví“. Ale přesto šla — kvůli minulosti. Pak jí jeho sekretář podal obálku, která
Jel po úzké venkovské silnici zalité sluncem. Den byl teplý, vzduch průzračný, nebe čisté. Nevěděl, kam jede — jen už nedokázal dál sedět v prázdném domě, kde každé
Stála před zrcadlem a snažila se nedívat na svůj odraz. Světlo v posilovně bylo příliš ostré, hudba příliš hlasitá a smích někde za zády — příliš skutečný. Zvedla
Spadla tiše, téměř beze zvuku — tak, jak padá sníh ze střechy nebo hvězda v teplé letní noci. Otec zaslechl tlumenou ránu o zábradlí a vyšel bosý na