Ten den měl být nejšťastnějším v jejím životě. Bílé krajkové šaty, dlouhý závoj, zlaté prsteny, sál vyzdobený růžemi a liliemi. Všechno vypadalo dokonale, jako ve filmu. Hosté se
Dům naplnil smích a vůně čerstvě upečeného pečiva. Ve velkém obývacím pokoji se sešla celá rodina: děti pobíhaly po podlaze s balónky, dospělí si živě povídali, babička s
Déšť bičoval bez přestání. Voda stékala po okenních tabulkách domů a tvořila malé potůčky, které mizely v kanálech. Ulice vypadaly prázdně: kolemjdoucí se schovávali pod deštníky a spěchali
Mělo to být obyčejné ráno. Přeplněný autobus jel po své trase v dopravní špičce: školáci si povídali na zadních sedadlech, úředníci listovali v telefonech, starší lidé probírali počasí.
Anna se vracela domů po procházce v parku v ponuré náladě. Někde po cestě ztratila telefon. Na první pohled nahraditelná věc, ale v tu chvíli jí připadalo, že
Když začínal projekt pozorování havranů, vědci neočekávali žádné senzace. Všichni věděli, že jsou to chytré ptáky – kradou lesklé věci, napodobují lidské hlasy, dokážou řešit jednoduché úkoly. Každý
Ráno bylo šedivé a napjaté. Autobus byl jako obvykle přeplněný: lidé spěchali do práce, někdo se držel madel, jiní se rozčilovali kvůli stísněnému prostoru a strkání. Vzduch byl
Večer v rozsáhlém bytovém komplexu náhle vypadl proud. Světla v chodbištích zhasla, výtahy se zastavily a lidé s křikem vybíhali na schodiště. O několik minut později dorazili záchranáři
Stalo se to časně ráno v tichém městečku, kde dny plynuly klidně a jednotvárně. Lidé si zvykli na rutinu: někdo šel do obchodu pro chleba, jiný venčil psa,
Ve starém pětipatrovém domě se všichni znali. Lidé tam žili celé desítky let a každý soused byl skoro jako vzdálený příbuzný. Ze všech nejvíc – Viktor Sergejevič z