On si ho všiml náhodou — hubeného, šedého kocoura, který seděl u vchodu a díval se na svět s únavou starého člověka. Zpočátku jen procházel kolem. Pak to
Vařila večeři. Vůně smažené cibule a koření naplnila kuchyň, rádio hrálo tiše, za oknem zapadalo slunce. Obyčejný večer — nic nenasvědčovalo neštěstí. Seděl v obýváku, projížděl telefon, uchechtával
Žena nechtěla jít na pohřeb svého bývalého manžela — „nechtěla se dívat na to pokrytectví“. Ale přesto šla — kvůli minulosti. Pak jí jeho sekretář podal obálku, která
Jel po úzké venkovské silnici zalité sluncem. Den byl teplý, vzduch průzračný, nebe čisté. Nevěděl, kam jede — jen už nedokázal dál sedět v prázdném domě, kde každé
Stála před zrcadlem a snažila se nedívat na svůj odraz. Světlo v posilovně bylo příliš ostré, hudba příliš hlasitá a smích někde za zády — příliš skutečný. Zvedla
Spadla tiše, téměř beze zvuku — tak, jak padá sníh ze střechy nebo hvězda v teplé letní noci. Otec zaslechl tlumenou ránu o zábradlí a vyšel bosý na
Stála u vchodu do supermarketu, zachumlaná do šátku, který vybledl do barvy ranní mlhy. Vítr jí tahal z rukou plastový kelímek, šustil igelitem a hnal prach po chodníku.
Chlapec stál u školní brány a zapínal si starou bundu s křivým zipem. Látka byla dávno ošoupaná, límec posetý žmolky a jezdec visel na niti. Ale ráno bylo
Chlapec dlouho stál u stánku s chlebem na ulici. Žhavé slunce viselo nad trhem, vzduch byl naplněný vůní čerstvě upečených bochníků, a z toho se mu ještě víc
Anna ten den nečekala nic zvláštního. Na prahu ležela obyčejná kartonová krabice — bez nálepek, bez jména odesílatele, dokonce i bez zpáteční adresy. Jen její adresa, pečlivě napsaná