Herečka a zpěvačka Kateřina Brožová si po náročném dni představovala úplně obyčejný návrat domů. Klid, ticho a konečně chvíle bez lidí. Jenže realita byla úplně jiná — a mnohem drsnější. Z Mariánských Lázní, kde se svými kolegy odehrála představení, se vracela pozdě večer. Auto nechala zaparkované v pražské Chuchli, na místě, které nepůsobilo nijak nebezpečně. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se během pár hodin mělo stát terčem zlodějů.
Když se ale krátce před půlnocí ke svému vozu vrátila, zůstala stát jako opařená. Zadní okno bylo úplně rozbité, sklo rozházené všude kolem i uvnitř auta. Pohled, který rozhodně nečekala. V tu chvíli jí bylo jasné, že se stalo něco mnohem horšího než jen vandalismus.
Interiér auta byl poničený, sedačky zasažené střepy a prachem ze skla. A co bylo nejhorší — věci, které měla uložené uvnitř, zmizely. Nešlo přitom o žádné drobnosti. Šlo o cenné předměty, které si nechala v autě, i když byly pečlivě zakryté dekou, aby nepřitahovaly pozornost.
Šok rychle vystřídala akce. Okamžitě kontaktovala policii, která dorazila přibližně za půl hodiny. Následovalo sepisování škod, popis situace a první kroky vyšetřování. Celá situace ale byla pro herečku psychicky vyčerpávající.
Po odjezdu policie ji čekala další nepříjemná část. Musela nasednout do auta, které už zdaleka nepůsobilo bezpečně ani pohodlně. Cesta domů byla plná nepohodlí — všude střepy, jemný prach a pocit, že někdo cizí zasáhl do jejího osobního prostoru.
Místo odpočinku ji čeká náročný den. Vyřizování pojistky, komunikace se servisem, řešení škod a nekonečné papírování. Situace, která člověka vyčerpá nejen fyzicky, ale hlavně psychicky.
Emoce na sebe nenechaly dlouho čekat. Rozhořčení bylo silné a naprosto upřímné. Herečka otevřeně přiznala, že při pohledu na to, co jí zloději způsobili, by nejraději sáhla po tvrdých trestech. Podle jejích slov by si podobné činy zasloužily okamžitou a přísnou spravedlnost. Celý incident tak znovu otevírá otázku bezpečnosti i toho, jak snadno se člověk může stát obětí během jediné noci. Stačí pár hodin — a všechno je jinak.
