Ondřej Hejma se v poslední době politickým tématům na sociálních sítích věnuje spíš sporadicky. Tentokrát ale udělal výjimku. Pětasedmdesátiletého frontmana kapely Žlutý pes zaujal nový předvolební billboard ODS natolik, že se rozhodl veřejně napsat, co mu na něm vadí.
Plakát pracuje s heslem „Hrobaři médií. Česko jim nedáme“ a zobrazuje premiéra Andreje Babiše a ministra kultury Otu Klempíře. Jde o součást aktuální kampaně ODS před senátními a komunálními volbami. Strana v ní kritizuje mimo jiné plán současné vlády změnit způsob financování České televize a Českého rozhlasu. :chatgpt-content-reference.
Hejma však billboard četl úplně jinak. Nejvíc ho podráždila druhá část hesla. „Karty jsou na stole. Hezké přiznání, že opozice považuje tuhle zemi za svůj majetek, o který se nehodlá s nikým dělit! Mimochodem hodně hnusný barvy…,“ napsal hudebník na sociální síti.
Jeho příspěvek nezůstal bez odezvy. Pod ním se rychle střetly dva velmi odlišné pohledy. Někteří lidé Hejmovi připomínali kroky Andreje Babiše a dávali najevo, že jeho výklad billboardu nesdílejí. Jedna komentující se ptala, zda skutečně považuje Babiše za odlišnou alternativu, další zase tvrdila, že mezi současným a předchozím způsobem vládnutí nevidí tak zásadní rozdíl.
Ozvali se ale také lidé, kterým byla Hejmova kritika bližší. V komentářích vytahovali kauzu Dozimetr, bitcoinovou kauzu, problémy kolem stavebního zákona nebo veřejných zakázek a kritizovali představitele opozice za nedostatek sebereflexe. Šlo o názory diskutujících, nikoli o Hejmova vlastní tvrzení.
Samotná kampaň ODS má širší záběr než jeden billboard. Strana používá motiv „Hrobařů“ také v souvislosti se státním rozpočtem a změnami rozpočtových pravidel. U veřejnoprávních médií pak argumentuje tím, že jejich financování ze státního rozpočtu může zvýšit politický vliv na Českou televizi a Český rozhlas. To je stanovisko ODS; vláda prosazuje změnu současného systému financování a zrušení koncesionářských poplatků. :chatgpt-content-reference.
Hejma se tak jedním krátkým příspěvkem postaral o pořádně živou výměnu názorů. Neřešil přitom jen politické sdělení billboardu. Na závěr si neodpustil ani stručný verdikt nad jeho vizuální stránkou – barevné provedení se mu zkrátka vůbec nelíbilo.
