Lucie Žáčková je zase k nepoznání: Po čtyřech letech odhodila blond a ukázala novou podobu

Lucie Žáčková patří k herečkám, které se před kamerou dokážou měnit téměř před očima. Diváci ji teď pravidelně vídají jako reportérku Karin v seriálu Na tělo podle předlohy Martiny Formanové. Kdo ji ale následně sledoval během přímého přenosu předávání cen Thálie, mohl být její vizáží překvapený. Po čtyřech letech totiž opustila blond vlasy.

Na slavnostním večeru měla Žáčková ještě jeden velký důvod k radosti. Stala se nejlepší herečkou v kategorii činohra a Thálii získala za postavu Anny v inscenaci Komuna, kterou má na repertoáru pražský Činoherní klub.

Pozornost přitáhl i její model, protože jeho odstín dokonale ladil s modrou barvou ocenění. Mohlo to působit jako předem promyšlený detail, herečka však něco takového odmítla. „Já netušila ani to, že cenu dostanu, natož její barvu,“ reagovala pobaveně.

Televizní reportérka Karin je přitom jen jednou z mnoha výrazně odlišných postav, které má Žáčková za sebou. Ztvárnila například sériovou vražedkyni Danu Stodolovou a objevila se také jako matka Boženy Němcové v seriálu Božena. Za Zůzu v dramatu Kobry a užovky získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli a nominaci si připsala také díky filmu Rok vdovy.

Úspěchy před kamerou by ráda využila i k tomu, aby diváky přivedla do hlediště. „Třeba se pak zamilují. Nejen do mě, ale i do divadla obecně,“ řekla herečka. Právě jeviště pro ni zůstává důležitou součástí práce, což nyní potvrdila i získaná Thálie.

Stejně snadno jako mezi charaktery přechází Žáčková také mezi různými podobami. Blond odstín nosila celé čtyři roky, současná změna vlasů ale není náhodná. Novou barvu potřebovala kvůli další práci.

Proměny navíc bere jako výhodu a rozhodně se jim nebrání. „Tyhle změny mě baví. Vždycky mi to přinese něco dobrého, nějaké nové role, protože nejsem v nějaké jedné škatulce. Proměnlivost je velkou výhodou,“ vysvětlila. A právě schopnost pokaždé působit jinak jí umožňuje přeskakovat mezi rolemi, které spolu často nemají téměř nic společného.