Zatímco ostatní teenageři řešili školu, kamarády a první lásky, Anežka Indráčková už reprezentovala Českou republiku na olympijských hrách. Navenek to vypadalo jako splněný sen mladé sportovkyně. Za úspěchy se ale skrývalo období, o kterém dlouho nedokázala otevřeně mluvit. Dnes dvacetiletá skokanka na lyžích přiznala, že v patnácti letech procházela psychicky velmi náročnými chvílemi.
Dvojnásobná olympionička a juniorská mistryně světa se rozhodla ukázat také méně viditelnou stránku profesionálního sportu. V rozhovoru s moderátorkou Michaelou Indrákovou v podcastu Pravidla hry popsala, jak se postupně dostala do problémů s jídlem, vlastním tělem a pocitem osamělosti. Všechno se odehrávalo v době, kdy se připravovala na olympijské hry v Pekingu. Bylo jí pouhých patnáct let a její život se točil téměř výhradně kolem sportu. Lidé kolem ní viděli především mimořádnou příležitost, kterou dostala. Jenže její skutečné pocity zůstávaly skryté.
„Všichni měli za to, že žiju vysněnej život, všechno je úžasné. Nikoho nenapadne, že se ta holka může trápit někde vnitřně,“ svěřila se Anežka.
Postupně začala věnovat stále větší pozornost tomu, co jí. Kontrolovala energetické hodnoty potravin, některým jídlům se vyhýbala a výrazně omezovala svůj jídelníček. Změny se brzy projevily také na její hmotnosti.
„Možná jsem dala tak deset kilo dolů za čtyři měsíce. Patnáct, to bylo jako dost,“ zavzpomínala sportovkyně. Dokonce i během vánočních svátků si dovolila pouze jeden kousek lineckého cukroví. Ostatní dobroty si odpírala.
Přestože při samotných skocích na lyžích zpočátku nepociťovala výrazné zhoršení, při kondičních trénincích už její tělo reagovalo jinak. Fyzická příprava pro ni byla stále obtížnější a objevovaly se situace, kdy se jí během cvičení udělalo nevolno.
„Skákala jsem pořád stejně, ale nezvládala jsem fyzickou přípravu. Stoupla jsem si pod tu činku, chytla jsem ji, šla jsem do dřepu a zase mě chytil prostě blackout,“ popsala jeden z okamžiků, kdy se jí při tréninku zatmělo před očima.
O svých potížích však nechtěla mluvit. Sama si dlouho odmítala připustit, že její vztah k jídlu není v pořádku. Neustále sledovala složení potravin a kalorické tabulky, přestože už vnímala, že ji toto chování omezuje.
„Nechtěla jsem si to přiznat, ale podvědomě jsem to vnímala, nebylo mi příjemné o tom mluvit,“ vysvětlila.
Až s odstupem času začala lépe chápat, co za jejími problémy stálo. Nešlo pouze o sportovní prostředí nebo stravování. Velkou roli hrála také samota. Tréninky, zahraniční závody a tehdejší covidová omezení ji připravovaly o běžné zážitky, které prožívali její vrstevníci.
„Mě fakt asi trápilo to, že můj život jsou jenom skoky. Jenom skoky, nic víc,“ přiznala mladá reprezentantka.
Její vztah ke sportu se nakonec dostal do bodu, kdy se rozhodla se skoky na lyžích přestat. Nebylo to však definitivní rozloučení. Později se k nim vrátila, tentokrát s jiným pohledem na vlastní kariéru i osobní život.
Změna přístupu jí pomohla znovu najít motivaci. V roce 2026 navíc dosáhla mimořádného úspěchu, když získala titul juniorské mistryně světa. Dnes už nechce, aby veškerou její spokojenost určovaly pouze výsledky na závodech.
„Můj cíl je mít z toho radost a s tím přijdou i ty výsledky,“ popsala své současné priority.
Vedle sportovních ambicí začíná stále více přemýšlet také o osobním životě. Přiznává však, že skloubit vrcholovou kariéru s partnerským vztahem nemusí být jednoduché. Velkou část roku totiž tráví na závodech a soustředěních mimo Českou republiku.
Anežka zatím žádnou partnerskou zkušenost nemá. Z vyprávění ostatních sportovců ale ví, že dlouhé odloučení může být pro vztahy náročné.
„Já jsem teda nikdy vztah neměla, ale asi je to složité. Jako to, co slyším od ostatních,“ uvedla otevřeně.
Případný partner by podle jejího pohledu musel počítat s častými cestami a dlouhými obdobími, kdy by spolu nemohli trávit čas. Právě pochopení a ochota přizpůsobit se sportovnímu režimu by tak byly důležité.
Dvacetiletá Anežka Indráčková dnes pokračuje v kariéře s vědomím, že samotné medaile ke spokojenému životu nestačí. Za sebou má zkušenost, která výrazně ovlivnila její pohled na sport i na sebe samotnou. A právě proto nyní otevřeně mluví o věcech, které za úspěchy mladých reprezentantů veřejnost často vůbec nevidí.
