Stačil pohled na dvě malé školačky a Denisa Pfauserová nedokázala zadržet slzy. Sedmatřicetiletá herečka, která má za sebou náročné období v osobním životě, se během pěší pouti do španělského Santiaga de Compostela vrátila ve vzpomínkách do let, na která by nejraději zapomněla. Poprvé tak otevřeně popsala, jak těžké pro ni bylo vyrůstat bez opravdových kamarádek.
Na cestu se vydala z portugalského Porta a během několika dnů zvládla pěšky více než dvě stě kilometrů. Každý den urazila přibližně třicet kilometrů. Přestože šlo o značnou fyzickou zátěž, mnohem intenzivnější pro ni nakonec byly chvíle, kdy zůstala sama se svými myšlenkami. Právě během této pouti také oznámila, že se rozešla s Martinem Kučerou, svým partnerem a otcem jejich dcery Naily. Vedle aktuálních starostí se ale začaly vracet i zážitky z dávné minulosti. Některé vzpomínky ji zasáhly natolik, že se během cesty opakovaně rozplakala. Nejsilnější okamžik přišel nečekaně u jedné základní školy. Denisa se na chvíli zastavila a pozorovala děti. Všimla si přitom dvou dívek, z nichž jedna druhou přátelsky objala kolem ramen. Pro většinu kolemjdoucích by šlo o naprosto obyčejnou situaci. Pro herečku však tento drobný projev náklonnosti znamenal mnohem víc.
„Byl tam moment, kdy přišla jedna malá holčička za druhou a dala jí ruku kolem ramen. A já se na to koukala a strašně jsem si to přála zažít,“ svěřila se se slzami v očích.
Vzápětí vysvětlila, proč ji právě tento výjev tolik rozrušil. Jako dítě totiž podobné přátelství nepoznala. Místo toho zažívala ve škole odmítání a ponižování od spolužaček. Dokonce i chvíle, kdy se zdálo, že ji ostatní dívky konečně přijaly mezi sebe, pro ni často končily dalším zklamáním.
„Já jsem nikdy kamarádku jako malá neměla. Holky mě na základce jen šikanovaly. Když se se mnou začaly kamarádit, tak jen pod záminkou, aby se mi za rohem mohly vysmát, že jsem jim uvěřila,“ popsala herečka bolestivou zkušenost.
Vzpomínky ji přiměly přemýšlet o tom, co by dnes vzkázala svému mladšímu já. Uvědomila si, jak moc tehdy toužila po přijetí ostatních a jak dlouho jí trvalo pochopit, že její vlastní hodnota nezávisí na tom, zda se někomu zavděčí.
„Já jsem tam stála, koukala se na to přátelství, a hrozně jsem chtěla tu malou holku v sobě obejmout a říct jí, že to bude dobrý. Že se začne mít ráda, najde svoji hodnotu, že se přestane snažit, aby se druhým zavděčila,“ pokračovala dojatá Denisa.
Svatojakubská cesta pro ni přitom není žádnou novinkou. Známou poutní trasu Camino de Santiago absolvovala už potřetí. Tentokrát však podle jejích slov přinesla mimořádně silné uvědomění a pomohla jí znovu se zamyslet nad tím, co je v životě skutečně důležité.
Herečka věří, že podobná zkušenost může prospět každému, kdo potřebuje získat odstup od každodenních starostí. Dlouhé hodiny chůze, fyzická námaha a čas strávený o samotě podle ní vytvářejí prostor pro myšlenky, na které v běžném životě často nezbývá místo.
„Je důležité vystoupit z komfortní zóny, dělat, co mě naplňuje, co mě baví, mít soucit, pomáhat lidem, říct si o pomoc. Člověk tu spoustu věcí najde, spoustu věcí, co mu neslouží, tu nechá a jde dál,“ shrnula své pocity.
Denisa Pfauserová se tak ze své třetí pouti vrátila nejen s více než dvěma stovkami kilometrů v nohách, ale také s velmi osobním poznáním. Setkání s obyčejným dětským přátelstvím jí připomnělo bolest, kterou si nesla od základní školy, a zároveň jí umožnilo podívat se na vlastní minulost s větším pochopením.
